Jdi na obsah Jdi na menu
 


Parapsychologie část.2

 

Spánek

Výšedimenzionální hladiny univerzálního duševna nejsou pomocí našich smyslů dosažitelné, přestože představují náš duševní domov. Je tedy zcela pochopi­telné, že se tam naše podvědomí, které k nim má pří­stup během spánku, zdržuje.

Každou noc se opakuje tato hra: Lidé se odeberou ke spánku, vědomí se uloží ke klidu a podvědomí, kte­ré v noci pracuje, je vysláno pomocí jemných senzorů na výzkum jiných sfér bytí. Jeho výšedimenzionální si­lové pole se uvolní od nízkodimenzionálního hrubo-hmotného těla, aby se v multidimenzionálním prosto­ru univerza nabilo energií. Přitom dochází k duševní i tělesné regeneraci, což je pro nás už samozřejmé. Při procitnutí ze zdravého spánku jsou naše myšlenky ponejvíce jasné a čisté. Nabízí se řešení problémů, kte­ré jsme během dne marně hledali, protože naše vlast­ní vědomí působí jako závěrný filtr neprostupný pro tvůrčí myšlenky. Poněvadž fyzické a psychické tělo tvoří jeden celek, je znatelná mimořádně důležitá role zdra­vého spánku. Žádný lék nemůže nahradit proces nabi­tí se multidimenzionální energií, životodárnou ener­gií pro lidské tělo. Tento proces ve spánku ovlivňuje celé naše pozemské bytí. Spánek je záchrannou brz­dou vědomí, působí regulačně a regeneračně. Jeho ří­zení přichází zvenku od multidimenzionální energie.

 

Důkazem souvislosti nížedimenzionálních energií lidského těla s multidimenzionální energií vesmíru (univerza) je, že se jeví dlouho před onemocněním značná změna u bioplazmatického obalu lidského těla, u aury.

Ve spánku je zastavena produkce adrenalinu, žalu­dek a všechny ostatní, podvědomím řízené orgány, pra­cují dále. Výroba tepla klesá, mozek pracuje pomaleji, vysílá pomalejší alfa - vlny, dech se zpomalí, krevní tlak klesá, prokrvení mozku a povrchu těla je zesílené.

Fáze spánku

Pomalý spánek - théta rytmus a rychlý spánek -beta rytmus (REM - fáze, rychlé pohyby očí).

Obě tyto fáze se cca 5x za noc mění. 75% doby spánku setrváváme v pomalém spánku, 25% v rychlém spánku. „Milosrdnost" spánku se projevuje zvláště při řešení obtížných problémů. My všichni komunikuje­me ve spánku podvědomě s univerzálním podvědo­mím, které je zásobárnou všech zkušeností a poznat­ků. Člověk také ve snu myslí. Aktivita psychických slo­žek se plně rozvíjí vyřazením rušivých myšlenek vědo­mí. Tím se dají vysvětlit nejen geniální myšlenky, které spícího „napadaly" ve spánku. Podle zkušeností, které učinilo mnoho lidí, kterým se podobné věci staly, nemají myšlenky získané ve spánku ve většině případů žádný význam, protože jen málo lidí si na jejich for­mulaci ráno vzpomene, pokud se nestane to, že se člo­věk vzbudí a myšlenku či nápad si ihned poznamená.

Ve spánku dochází ke spojení s hyperprostorem univerza a podvědomí je připraveno k řízení dalších činností. Probuzení ze spánku a přicházení k sobě znamená, že složky podvědomí, které řídily multidimenzionálně, se vrací k tělesné složce vědomí. Při návratu do vědomí si připadáme, jako bychom se ocit­li v cizím prostředí. Tento návratný náraz výrazně pro­kazuje, že mimo náš materiální svět existuje ještě nad­řazené univerzum, jehož jsme (v podvědomí) stále sou­částí. Zdravý spánek obsahuje nejen léčebné aspekty, ale podporuje také paranormální schopnosti (astrální exkurze, zesílené telepatické kontakty, jasnovidectví).

Destruktivní mentální stavy ve spánku, např. při existenci nočních můr, pod vlivem drog atd., vypoví­dají o tom, že se nacházíme v negativním duchovním prostoru (dimenzionalitě), ve světě negativních energií.

Spánku podobné stavy

Rozumíme jimi například hypnózu, sugesci, narkó­zu a všechny stavy, kdy je vědomí vzdáleno, jsme tedy v bezvědomí. Při narkóze je podvědomí nadále činné a registruje s velkou přesností. Při sugesci nastává přesun pozornosti, tím i potlačení vědomí. Podobně je tomu při hypnóze. Zde nedojde nikdy k jednání, které odporuje morálním a etickým zásadám hypnoti­zovaného. Při autosugesci nastává ovlivnění vědomí samonabuzením.

Paranormální jevy během spánku

Normální spánek skrývá nejen regenerační aspekty, ale podporuje také určité paranormální schopnosti, z nichž některé vystupují jen zřídka ve stavu bdění. Jako jsou předvídání (prekognice) ve snech, zesílené telepatické kontakty, jasnovidectví a mimotělesné zážitky (exkurze astrálního těla). V literatuře najdeme mno­ho dokumentovaných příkladů, o jejichž pravosti se dá sotva pochybovat.

Ve starém snáři z roku 1906 je uváděno několik doložených případů, které potvrzují, že ve spánku může být člověk obdařen nejen předvídavostí a jasno­videctvím, ale i telepatickými schopnostmi. Přečtěte si příběh, zaznamenaný francouzským vědcem a spi­sovatelem Michelem Flamarionem na počátku minu­lého století:

 

„Žena jistého horníka viděla ve snu přeřezávati se lano u klece, v níž byli spuštěni dělníci do dolu, a spus­tila poplach. Věc byla vyřešena a odhalením zachová­no mnoho dobrých lidí na živu."

Jiný sen (z roku 1908):

„Mé tetě se zdálo, že štípala dříví a pojednou jí kus dřeva uhodil do oka tak prudce, že pocítila ne­smírnou bolest, a onen pocit trval ještě i po probu­zení. Za dva dny nato šla skutečně nasekat trochu dříví do sklepa, ale sotva několik kousků usekla, se­kera se jí po ruce sesmekla, dřevo vylítlo a uhodilo ji do téhož oka jako ve snu. Tedy její sen se zcela vyplnil o dva dny později."

Sen Jiřího Straucha (z roku 1915):

„Bylo to v době války v měsíci lednu 1915 na srb­ském bojišti. Měl jsem dobrého přítele, oba jsme byli ženatí, a tak často vzpomínali jsme společně svých milých doma. Já byl již tehdy otcem dceruš­ky, můj přítel teprve očekával narození prvního dí­těte. Tu jednoho dne byl velmi rozrušen svým snem. Zdálo se mu, že viděl svoji ženu velmi bledou, drží­cí v rukou malou rakvičku. Sen zanechal v něm ja­kýsi nepříjemný pocit, jehož se nemohl nikterak zbaviti, a proto psal ihned své ženě, aby mu sdělila, jak se jí daří. Tu mezitím došla ho již zpráva od matky jeho manželky, že tato porodila mrtvého chlapečka a sama je těžce churavá."

 

Závěrem svého pojednání píše autor snáře: „A takových snů, jež téměř navlas se vyplnily, je mnoho a snad každý z nás mohl by nějaký prorocký sen vyprávěti. Velmi mnoho jiných případů dalo by se uvésti k potvrzení, že sen, ne snad každý, ale většinou, je předzvěstí událostí, které buď ihned nebo po delší době nastati mohou.

V prvé řadě hleď každý sám sebe poznati, neboť náklonnost a mysl člověka ve snu uvádí ho ve spánku mezi společnost jemu rovnou.

A poněvadž je sen skrytým předobrazením, bývá dobro a zlo nitra snem pouze obrazně předvedeno. Proto také nechci snad tvrditi, že všechny sny musí býti prorockými a že vše se musí doslova vyplniti. Je pouze mojí snahou nalézti cestu ke správnému výkla­du snů a nutno tedy hledati zde nejsvědomitější po­rovnání různých vztahů mezi sny a skutečným živo­tem. A tento výklad snů, který uvádím, je nejen na zá­kladě studií ve vědě starých Chaldejců, nýbrž také z vlastních zkušeností a poznatků mých přátel a zná­mých sepsán."

Snům přikládali velký význam i umělci, a proto je zaznamenávali a často i publikovali. Z našich to byl například K.J. Erben, J. Deml, J. Štýrský, V. Nezval a další.

 

Signály psychické energie procházejí přímou ces­tou přes nekonečný prostor vesmíru. Musí být tedy transportovány na výšedimenzionální úrovni bezpro­středně po jejich vzniku a bez časového zpoždění na­váděny na cíl. Tento postup, ať již se jedná o bioenergetické informační impulzy (telepatie), nebo o funkč­ní energetické působení (psychokineze), vylučuje ča­sové šíření v tom smyslu, jak je známe. Jinými slovy -minulost, přítomnost a budoucnost existují současně. Biosignál musí tedy kromě specifického tělesného zpož­dění dosáhnout cíle bezprostředně při svém vzniku, u předvídání (prekognice) dokonce před svým vzni­kem, když cíl jako při proroctví je jenom fiktivní. Telepatické vysílání probíhá v nulovém čase. To by byl ideální systém pro přenášení zpráv, kdyby byl zároveň zaručen jejich spolehlivý příjem. Vědec G. Feinberg stanovil na základě matematických výpočtů existenci téměř nehmotných částic (tachyonů), které se pohy­bují rychlostí větší než je rychlost světla. Tyto částice by dosáhly příjemce ještě před jejich emisí. Že je to na hlavu postavená fyzika? Nikoliv. Feinbergův postulát znamená výhradně rozšíření našeho stávajícího příro­dovědného názoru, dokonce doplňuje Einsteinovu te­orii relativity. Podobné částice odhalili dva australští vědci R. Clay a P. Crouch.

 

Jakmile podvědomí dosáhne pomocí své výšedimen­zionální energie výšedimenzionální úrovně, můžeme se ve spánku zaposlouchat do kosmického „vysílacího programu" a zaslechnout zprávu o události, která se bude konat v budoucnosti. Zdá se, že každé dění v našem materiálním světe má nekonečně mnoho vzo­rů, ze kterých se vytvoří kmitavým pohybem naše re­álná budoucnost (můžeme přirovnat k vysokofrekven­čnímu kmitavému obvodu). Všechny ostatní vzory jsou pseudobudoucností, mezi nimiž se člověk ve spánku při snění pohybuje. Podobnou teorii zastával již v roce 1931 vědec Dr. G. Lewis na univerzitě v Kalifornii. Minulost, přítomnost a budoucnost by pak tvořily nerozlučně osudový celek, kde všechno již bylo pře­dem naprogramováno a my bychom byli pouhými statisty. Toto by se mohlo stát z pohledu vícedimenzionálního prostoru. Pod tímto aspektem jsou předvídá­ní (prekognice) a prorocké sny ve spánku srozumitel­nější. Ve spánku se mohou ve snu objevit scény nebo celé úseky reálné budoucnosti, což umožňuje proroc­ké výpovědi. Ponejvíce se vidí v budoucnosti jen krát­ké události a žádné dlouhé souvislosti.

 

Před časem vyprávěla jedna studentka na pravidel­ném setkání příznivců parapsychologie o svém stre­sujícím prožitku. Noc před touto událostí se jí ve snu zdálo, že stojí v menším hloučku lidí na refýži tramva­je, kterou denně jezdila do školy již po čtyři roky. Po­jednou měla nepříjemný pocit, jako by ji někdo upře­ně pozoroval. Otočila se a spatřila, jak kousek za její­mi zády stojí ošumělý stařec, který se opíral o pokroucenou hůl. Výraz jeho obličeje byl zlověstný, až se dívka vyděsila, chtěla o několik kroku ustoupit dál do davu. Než se však stačila vzpamatovat, ucítila na noze pod kolenem prudké trhnutí, takže málem upadla. Prudce se otočila a spatřila starce, jak jí ohnutou rukojetí hole zachytil nohu a táhne ji k sobě. Jak sen pokračoval, již dívka neví, pouze si vzpomíná, jak se celá zbrocená potem posadila na posteli a s vytřeštěnýma očima hle­děla do tmy pokoje.

Ten strašný sen však pokračoval i ráno. To již dívka samozřejmě šla jako každý den do školy a stála - ten­tokrát opravdu v bdělém stavu - na své zastávce tram­vaje, kde bylo i pár jiných čekajících. Na děsivý sen již skoro zapomněla, když tu náhle cítila cosi studeného a tvrdého pod kolenem pravé nohy. S výkřikem se oto­čila. Za ní stál starý muž s holí, který jakoby z oka vypadl šílenému starci ze snu. Lidé se otáčeli, co se děje, starý pán poklidně stál opřený o svou hůl. Dívka si tuto situaci nedokázala vysvětlit, a aby nemusela dál snášet kritické pohledy okolo stojících, raději se vy­pravila pěšky.

Při umírání a v průběhu katastrof se uvolňují velká množství psychických energií, takže právě tyto udá­losti silně podporují prekognici. Přesné časové údaje se však vyskytují jen velmi zřídka. Podle hypotézy vy­krystalizování budoucnosti kmitavým pohybem musí­me to, co označujeme jako minulost, přítomnost a bu­doucnost, pozorovat jako kompaktní celek. Konečná situace zůstává v tomto uzavřeném systému. Člověk však vidí jen hrubý průběh tohoto dění- mluvíme o svo­bodné vůli.

Všichni lidé mohou věci v budoucnu ve spánku tzv. předesnít, schopnost rozlišovat je však má jen málo z nich. Tito lidé dovedou útržky snů, které během spánku vystupují, rozlišovat od jasnovideckých, tj. fik­tivní obrazy odlišovat od reálných informací. Tito lidé jistým způsobem pošilhávají pomocí své výšedimenzionální psychické energie po již vytvořené budoucnos­ti nebo alespoň uhádnou tendenci jejího příchodu. Ve snu se vytvoří pomocí psychické energie pro nás ne­představitelné energetické pole, tzv. transportní ka­nály, které by mohly mít ve smyslu rozšířené fyziky nárok na reálnost. V těchto kanálech panuje nulový čas. Podvědomí, které se se svojí výšedimenzionální energií pohybuje v kanálech reálné budoucnosti (po­kud prorazí stěnu prostor - čas našeho čtyřdimenzio-nálního světa), dostane se do prostoru reálné budouc­nosti. Na základě bezčasové konfigurace se děje vyzví­dání budoucích událostí v nulovém čase. O telepatických kontaktech během spánku jsou k dispozici roz­sáhlé vědecké výzkumy. Tímto se zabývají porůznu ve světě laboratoře pro výzkum spánku, kde jsou pokus­né osoby připojeny na citlivé aparatury, které zazna­menávají průběh snů a mimosmyslového vnímání ve spánku.

 

Na jiném světě

Jestliže vyšší úroveň vědomí, které nemůžeme pochopit zásluhou nedokonalosti našich orgánů vnímání, představuje náš vlastní duchovní domov, je zcela pochopitelné, že naše podvědomí se tam během spánku zdržuje. Tím zřejmě následuje zesí­lené přidružení našeho k nadřazeným výšedimenzionálním uspořádáním.

Každou noc se odehrává tato hra:

Lidé se uloží ke spánku a jejich jemnolátkové psy­chické tělo se odpoutá od materiálního těla a ocitá se na jiném světě. V nekonečnosti multidimenzionálního vesmíru (univerza) se nabije v hojné míře přítomnou univerzální energií a přes zážitky snů se zúčastňuje dění v univerzu. Přitom dochází k duchovní a fyzické regeneraci, která je pro nás už samozřejmostí. Po probuzení jsou naše myšlenky ponejvíce spořádané a jasné. Nabízí se řešení problémů, které jsme během dne marně hledali, protože náš vědomý intelekt půso­bil pro tvůrčí myšlenky jako závěrný, téměř nepro­pustný filtr. Poněvadž psychické a fyzické tělo tvoří jeden celek, je léčivá role spánku mimořádně důležitá. V této souvislosti je nutné podotknout, že dlouho před onemocněním našeho fyzického těla je pozorována značná změna aury lidského těla - jev, který znatelně poukazuje na souvislost našeho materiálního těla se světem výšedimenzionálních energií univerza. Spánek je záchranná brzda vědomí, automatický a regulační proces, který oddaluje naše stárnutí a opotřebení za­viněné dlouhým bděním a namáhavou činností. Je to postup, který je zakotven v podvědomí, ale jeho řízení musí přicházet zvenčí zcela nikoliv náhodou, jak by se mohlo zdát. Spánek můžeme označit jako podvědo­mím indukovaný bioenergetický proces nabití se ener­gií a jako regeneraci na podporu naší materiální exis­tence. Postup probuzení se, často označený jako při­cházení k sobě, znamená, že složky vědomí, které operovaly výšedimenzionálně, se vracejí k tělesnému já. Při náhlém probuzení je návrat k fyzické složce těla tak prudký, že vyvolá pocit nevolnosti nebo zá­vratě. Pomalu po minutách odezní tento náhlý návrat z jiného světa a my poznáváme okolí, tj. přišli jsme k sobě. Kde se zdržuje naše podvědomí společně s vědomím během spánku? Existují psychologicko-lékařská vysvětlení pro tento stav, která se zabývají hlavně fázemi spánku. Právě to zmatení a neschop­nost rychlé orientace při náhlém probuzení ukazují, že musí být mimo náš materiální svět ještě něco jiné­ho, právě to nadřazené univerzum, jehož se stále a ponejvíce podvědomě účastníme.

Jedna návštěvnice parapsychologické poradny se svěřila se svým neobvyklým zážitkem - několik nocí za sebou ji provázely sny, ve kterých prožívala jakýsi ima­ginární život na pokračování.

„Jedné noci jsem měla dlouhý sen o tom, že sedím v kuchyni domku na vesnici, kde jsme s rodiči žili, jako malá holčička a moje (dnes již dávno mrtvá) maminka mě hubuje, že nic nedělám, jen okouním a vůbec že ze mne nikdy nic kloudného nebude, že jiné děti v mém věku ... atd., atd. Je zvláštní, že jsem si v tu chvíli - ve spaní- uvědomovala, že jsem dnes již mnohem, mno­hem starší, takže se nacházím kdesi v minulém čase, v dobách mého dětství. Viděla jsem i otce, který mě sice nehuboval - on vlastně ani nemluvil, nedíval se na mne a jen si něco potichu povídal s maminkou. Vyba­vuje se mi, jak jsem si říkala - nic si z toho nedělej, vždyť je to jen sen - ale pociťovala jsem skutečné za­hanbení, že jsem lenoch, a fakt, že se vlastně nachá­zím jen ve snu, mi nebyl k ničemu. Následovaly chao­tické, útržkovité scény z okolí domu, který jsem sice vůbec nemohla poznat, ale přesto jsem se v něm vy­znala. Sen skončil rozplizle, všechno jako by zmizelo. Já jsem ale kupodivu měla radost, že jsem se setkala se svými rodiči, kteří ve snu vypadali velmi mladě a zdra­vě, a v neposlední řadě viděla i sebe jako dítě.

Následující noc sen z minulosti pokračoval. Tento­krát jsem již byla studentka. Nikdy jsem nebyla nějak zvlášť průbojná a často jsem od svých spolužáků utr­žila nemálo posměchu pro svůj způsob oblékání nebo pro jinou nepodstatnou věc. V tomto snu jsem se ocitla ve školní třídě obklopená svými spolužačkami, které o překot volaly - no tak se předveď, kam jsi to dotáh­la, a co to máš na sobě? - S pláčem jsem utíkala pryč. Cestu, po které jsem běžela, jsem ale rovněž neznala, ale nějak jsem doběhla domů (domek jsem opět ne­znala), kde byla moje maminka, která se, k mé lítosti, připojila ve svých názorech k mým spolužačkám. Po probuzení z tohoto „dalšího dílu" mých exkurzí do mi­nulosti mi nebylo moc lehko u srdce. Po celý den jsem na tyhle dva příběhy na pokračování myslela i přesto, že jsem si neustále opakovala, že je to naprostá hlou­post. Třetí večer před spaním jsem byla nervózní. Nechtěla jsem již žádné pokračování děje, byť jsem se v něm setkala opět se svými rodiči, ba vrátila se do Školních škamen. Jenže „cosi mezi nebem a zemí" roz­hodlo jinak.

Ve třetím snu jsem viděla samu sebe jako mladší ženu ve společnosti muže středních let (tento muž byl kdysi skutečně mým přítelem). Ve snu se ale vůbec přátelsky nechoval. Veřejně a v mojí přítomnosti oslo­voval mladé ženy (polovinu z nich tvořily právě ty bý­valé protivné spolužačky) a společně se mi smáli a urá­želi mě. S tímto mužem jsem se před mnoha lety sku­tečně rozešla kvůli jeho flirtování s ženami.

Tento sen byl naštěstí poslední. Dodnes mi ale vrtá hlavou, proč byl tak živý a barevný, proč jsem se (v mém současném dospělém věku) alespoň ve snu nedokázala bránit a chovala se stejně utaple jako tenkrát? Mám snad v podvědomí zakódovanou ustrašenost a odevzdanost fackovacího panáka, nebo to, že jsem dnes úspěšná a su­verénně působící podnikatelka, je jen zástěrkou, abych před lidmi i sama před sebou obstála?"

Ve spánku jsme prodlévali s naším podvědomím v nekonečných dálkách univerza, čas a prostor pro nás neexistoval a náhlé probuzení v našich prostorách a při časovém omezení na nás působilo jako šok. Stále se vyskytuje otázka, proč nenastoupí paranor-mální jevy také při spánku podobným stavům, např. během narkózy. Při anestézii se však jedná o dočasné vyřazení jistých nervových systémů za účelem zame­zení bolesti. Dochází sice k omezení paměti, to však je pro naše vědomí bez významu, protože toto umělé vyrobení spánku nemůže způsobit vyslání podvědomí k vyšším úrovním bytí. Naše psychické tělo, které tvo­ří most či výtah pro podvědomí, není narkózou aktivo­váno, aby mohlo vytvořit výtah jako ve spánku. Naše podvědomí zůstává při narkóze nadále činné a regis­truje operační zákroky s velkou přesností.

O účinku drog na vědomí a bioplazmické tělo jsou různé výpovědi. Nehledě k negativnímu účinku drog na výrobu serotoninu v mozku a tím k vytváření halucina­cí, je jasné, že nedojde k pravým paranormálním jevům. Psychické tělo nevytvoří ve stavu drogového opojení výtah pro podvědomí k vyšším rovinám bytí a zůstane vězet mezi rovinami bytí, takže dotyčná osoba vnímá jen halucinačně zkreslené stavy vědomí. Hodně hovoří pro to, že se při těchto destruktivních stavech jedná o prodlévání v negativní dimenzionalitě ve světě zla.

 

 

 

 

 
 

 

Portrét



Poslední fotografie




Archiv

Kalendář
<< červen / 2019 >>

Statistiky

Online: 5
Celkem: 886693
Měsíc: 12019
Den: 372