Parapsychologie část.4
Vysílání astrálního těla
Jedním z nejzajímavějších jevů, které se dostavují v počáteční fázi spánku, je vysílání astrálního těla. Tento stav uvolnění se od vlastního materiálního těla se může dostavit častěji, když je např. tělo zeslabeno velkou únavou nebo nemocí. Jen ten, kdo se několikrát nacházel ve stavu uvolnění se od vlastního materiálního těla, mnohdy pomocí vlastní vůle, ví více a nebude tyto zprávy odmítat jako fantazii snů. Ve stadiu před spánkem vnímají tito lidé vibrace. Rozprostírají se od krajiny solar plexu v blízkosti pupku až k hlavě a odtud až k prstům u nohou. Když tyto vibrace dosáhly maxima, což se jeví jako zpívání nebo pískot v uších, odloučí se psychické jemnohmotné tělo od odpočívajícího materiálního těla, vznáší se nad ním ve vzduchu a klouže pomaleji nebo rychleji k vysněnému objektu. K pocitům strachu nedochází, poněvadž člověk je si stále vědom svého zvláštního stavu a toho, že se může na vlastní přání ihned vrátit zpátky k materiálnímu tělu. Objeví-li se tyto zážitky několik dní za sebou, dají se vlastní vůlí vědomě navodit i ukončit. Pak se dá sotva mluvit o zážitcích snů. Také duševní poruchy ve smyslu zmatení ducha jsou vyloučeny, když dotyčná osoba může nadále vykonávat kvalifikovanou práci ve svém povolání. Pro reálnost tohoto stavu hovoří, že v průběhu cesty astrálního těla jsou vnímány často cizí zvuky jako zvony, letadla, železniční doprava atd., které jsou vnímány smysly i po náhlém probuzení. Zdá se, že během průběhu astrálních exkurzí zůstane část vědomí spojena se smyslovými orgány. Přitom zbývá otázka, zda je volní řízení astrálního těla vedeno podvědomím nebo vědomím. Také při bezvědomí, např. při nehodách, dochází příležitostně k paranormálním jevům tohoto druhu:
Řidič automobilu byl při nárazu na překážku z vozu vymrštěn a upadl do bezvědomí. Náhle viděl celou tuto scénu zvrchu, ze vzduchu. Viděl shon lidí, záchranáře, lékaře a oživovací pokusy na jeho těle. Později, až přišel k sobě, mohl o postupu záchranných prací do detailu vyprávět. V tomto případě se jedná o uvolnění se astrálního těla havarujícího řidiče, které pak funguje jako pozorovatel z vyšší dimenze. Dá se pokračovat v řadě podobných příkladů.
Cestující jasnovidectví
Cestující jasnovidectví spočívá v tom, že naše astrální tělo je schopné se spontánně vzdálit od našeho těla např. ve snu. Cestující jasnovidectví se dá poměrně lehce vyvolat. Než se ubereme ke spánku, udělíme si sugestivně příkaz cestovat do cizí země. Ten se pak projeví ve snu jako cestování po této zemi. V hypnóze se dá cestující jasnovidectví lehce přivodit. Hypnotizovaný pak líčí dojmy z cesty. Pocit existovat mimo vlastní tělo nemusí být přímo parapsychologickým jevem, může to být jen produkt autosugesce. Extatické a mystické zážitky mají často takový význam, že je člověk nezapomene po celý život. Například vidina, že se vzdaluji od svého vlastního těla na lůžku směrem bílého světla k Bohu. Tyto pocity obsahují při vnímání intenzivního světla pocit jednoty s univerzem. Zážitky tohoto druhu mají na člověka velký dojem, obyčejně se zjevují u člověka, jehož duch byl připraven meditací. Podobné účinky se dají u člověka vyvolat psychicky působivými drogami.
Nejzáhadnější vlastností mimosmyslového vnímání je její nezávislost na hmotných fyzikálních podmínkách. Nehmotné myšlenky pronikají při telepatii hmotnou překážkou, například olověným pláštěm blokujícím elektromagnetické vlnění, což je důkazem, že myšlení není druhem této energie. Mohou působit na velké vzdálenosti, prostor a čas pro ně není překážkou. Jsou však velmi citlivé na změny psychické situace. Faktory, jako vyhlídky do budoucna, záliby a měnící se nálady, mají značný vliv na mimosmyslové vnímání. Faktory, které jsou všeobecně příznivé pro duševní činnost, je ovlivňují pozitivně. Faktory negativní, jako duševní napětí, nervozita, strach, dlouhá chvíle, starosti, rozptýlenost a únava, ničí schopnost mimo-smyslového vnímání. Jen málo lidí umí kontrolovat příznivé faktory a tím mít pravidelně zážitky mimosmyslo-vého vnímání, nebo dokonce řídit jejich funkce.
Vědomí na cestách
Schopnost nechat své astrální tělo ve změněném stavu vědomí vystoupit z materiálního těla je již po staletí známý fenomén. Podporuje závěr, že člověk se sestává nejméně ze dvou látkově různých a navzájem se doplňujících systémů: Jednoho fyzicky hrubohmotného a jednoho psychicky jemnohmotného těla. Existují spolehlivá statistická šetření o častém výskytu, trvání, intenzitě a jiných charakteristikách mimotěles-ných zážitků. Mimotělesnost nepředpokládá žádné zvláštní mediální schopnosti a je prožívána bez výjimky u všech lidí, nezávisle na rase, stáří, pohlaví, náboženství a původu. Rozhodující je jen způsob, jak ho člověk pochopí a vyloží. Ernest Hemingway zažil jeden takový výstup vědomí během první světové války v zákopech, když v jeho bezprostřední blízkosti vybuchl granát a zranil ho na noze. Líčí názorně, jak se jeho astrální tělo vysouvalo z materiálního těla, jako by se vytahoval hedvábný kapesník z kapsičky. To ho tak ovlivnilo, že nechal později hrdinu svého románu prožít totéž.
C. G. Jung měl podobný zážitek po srdečním infarktu. Pise: „Zdálo se mi, že se nacházím vysoko ve vesmíru. Daleko pode mnou byla zeměkoule ponořena do nádherného modrého světla. Viděl jsem modré moře a kontinenty. Hluboko u mých nohou ležela Indie a Ceylon. Jak jsem se později informoval, musel jsem se nacházet ve výšce 1500 km, abych mohl mít tento pohled na Zemi. Byl to ten nejnádhernější pohled, jaký jsem kdy zažil. Vidiny i zážitky byly úplně reálné. Nic nebylo vymyšleno, vše bylo objektivní skutečností." Psychoanalytik Jung jistě při svém líčení nepřeháněl.
Cromwell Varley, anglický vynálezce, vyprávěl o svých mirnotělesných zážitcích. Během práce ve své laboratoři klesl omámen chloroformem pozpátku na lehátko. Držel stále chloroform v ruce a nebyl schopen udělat ani pohyb. Viděl svou ženu spát v horním poschodí a sebe ležet bezmocně naznak. Pokusil se živou představou vniknout do podvědomí své ženy a informovat ji o tom, že se nachází v nebezpečí. Žena skutečně vstala a zachránila mu život, poněvadž stále ještě držel chloroform u svého obličeje.
Telekomunikace (komunikace na dálku přes hyperprostor)
Člověk (médium nebo senzibil, tj. ten, kdo se dorozumívá prostřednictvím svého podvědomí) vytvoří na základě komunikačního faktoru (podvědomého impulsu) přístup ke všeobecnému podvědomí, tj. vytvoří přípoj k univerzálnímu zdroji dat a informací. Přes toto všeobecné podvědomí získá člověk kontakt s individuálním vědomím druhých lidí. Ve všeobecném duševnu je obsaženo vše, co zanechá nebo zanechalo stopy v duši člověka, ať již je tento vědomě nebo podvědomě vnímá. Podle Sigmunda Freuda se lidé prvotně dorozumívali telepaticky. Když byla vytvořena řeč a písmo, odpadl pomalu tento způsob dorozumívání.
Komunikační faktory
Komunikační faktor je původní podvědomý impuls, který vychází od člověka citlivého pro mimosmyslo-vé vnímání a který mu umožňuje komunikaci. Komunikační faktor nezná žádné zábrany v prostoru a času a je podkladem pro všechny parapsychologické jevy, protože tyto jsou v podstatě podvědomou komunikací.
Komunikační faktor sjednocuje paranormální jevy v prostoru. Rozsáhlost případů v praxi vede k rozdělení paranormálních jevů na telepatii, jasnovidectví, pre-kognici a psychokinezi. Mezi těmito jevy se však jeví spojení. Ukazuje se, že ve skutečnosti je podstatou paranormálních jevů podvědomé zprostředkování poselství. Toto vstupuje do vědomí různým způsobem, například duchovním vnímáním, intuicí, jako obrazy snů, v halucinacích nebo v působení na hmotu. V této souvislosti se jedná o jediný faktor těchto jevů - o komunikační faktor.
Komunikační faktor při telepatii
Při telepatii se komunikační faktor vztahuje na okamžité poselství mezi vysílatelem myšlenky nebo citu a příjemcem. Toto se nedá odblokovat prostorem. Tento původní podvědomý impuls je motorem komunikace - tam, kde chybí, k ní nedojde. Pokusy s telepatií byly prováděny přes velké vzdálenosti: Rhine prováděl úspěšné pokusy na vzdálenosti od 265 do 485 km. Vasilijev měl úspěch na vzdálenost do 1700 km.
Příklad:
V roce 1928 se konal úspěšně pokus mezi městy Boston v USA a Cambridge ve Velké Británii na vzdálenost 6000 km. V tomto případě vysílali experimentátoři pomocí média Margery poselství z Bostonu do Cambridge, kde zprávu přijalo před skupinou vědců médium Litzelman. Přitom bylo použito tzv. křížové korespondence, kdy text obsahující mezery, vysílaný z Bostonu, byl doplňován chybějícími slovy textu v Cambridge. Totéž bylo provedeno s přenášením obrazu, do kterého médium v Cambridge doplňovalo chybějící části. Při telepatickém přenosu se poselství dostalo z Bostonu také k 650 km vzdáleným Niagarským vodopádům, kde zasedala médiumická skupina. Její vedoucí poslal skupině v Bostonu, o jejíž existenci věděl, telegraficky zprávu o přijetí telepatického poselství.
Podvědomý komunikační faktor vnikl do cizího zasedání, což se dá vysvětlit tím, že médium bylo v transu, a to odpovídá otevření komunikačního kanálu podvědomí, na kterém mohou být telepatická a jasnovidecká poselství přijímána. Trans je potenciální připravenost pro tyto zprávy.
V osmdesátých letech vnikla zpráva umírajícího řidiče, který utrpěl těžkou havárii vozidla, do jiného zasedání. Médium, které bylo v transu, přijalo poselství podvědomí řidiče při havárii a nic jiného. Byla to čistě synchronní a telepatická informace. Lidský duch přežije jen jako energie, nikoliv jako zjev člověka, který by se přenášel přímým vysíláním do prostoru.
Komunikační faktor při jasnovidectví
Při jasnovidectví vnímá senzibil předměty. Vnímá-li představu o předmětech, jedná se o telepatii, která se vytvořila v hlavě vysflatele. O čisté telepatii mluvíme, jestliže se jedná o psychickou aktivitu vysflatele (přenášení myšlenek a citů atd.), o jasnovidectví tehdy, jestliže přijímáme jako obraz přímo fyzikální reálnost. Zjednodušeně tedy: buď myšlenka, nebo předmět. Komunikační faktor sjednocuje oba jevy.
Komunikační faktor při psychokinezi
Při psychokinezi uvede komunikační faktor jako původní podvědomý impuls komunikaci do chodu. Komunikační faktor zde trpí prostorovým omezením a tím i problémy, které vzniknou z propojení komunikačního faktoru s fyzikální energií (faktorem W).
Při hřmocení se kinetické jevy omezují na budovu a osobu, která je vyvolává i po změně místa. Hřmocení se koná vždy v omezeném prostoru. Vědci potvrdili, že energie, která je za ně zodpovědná, se zmenšuje se vzdáleností stejně jako u fyzikálních energií.
Při psychofonii, spiritismu, zhmotněných subjektech a ostatních jevech není komunikační faktor podroben žádnému prostorovému omezení. Komunikační faktor je prostorově omezen tehdy, když je jev omezen na určité místo nebo okolí.
Při bilokaci se projevuje materializace jako organizování fyzikální energie, které je vyvoláno komunikačním faktorem. Tím se materializace jeví jako subjektivní mimosmyslový fenomén a jako forma telepatie a jasnovidectví. Jako psychokineze spiritistického typu se jeví tento případ z padesátých let v Alexandrii:
„Moje rodina," říká parapsycholog, „byla spřátelena s další, která se sestávala ze tří provdaných sester ze Sardinie. Mezi sestrami T. a V. byl tehdy rozkol a nenávist. Jednoho večera šli moji rodiče na návštěvu do domu sestry T., aby se tam zúčastnili spiritistické seance s médiem, kterým byla sestra T. Nebyl jsem jako dorůstající přítomen a rodiče mě po návratu o všem pověděli. Sestra T., která se nacházela v hlubokém transu, prosila „ducha", aby její sestru V. postrašil. Duch odpověděl pozitivně. Den nato potkala sestra V. sestru A., která chtěla zmírnit spor, a vyprávěla jí, že včera (v době, kdy byla spiritistická seance) se ve sklepě jejího domu zvedl sám o sobě kbelík s uhlím o váze 10 kg a opakovaně se pohyboval po podlaze sklepa. Domy sester T. a V. byly od sebe vzdáleny 200 metrů.“
Komunikace při paranormálních jevech
Při pokusných a spontánních paranormálních jevech je centrální osobou senzibil, který komunikuje pomocí svého duševna. Na základě existenčního vyvolávače (impuls, který umožňuje vytvoření pa-ranormálního jevu vůbec, může přicházet od energie živých i zemřelých osob) vyrobí jeho podvědomí komunikační faktor a tento podvědomý impuls získá informace z univerzálního podvědomí. Všeobecné univerzální duševno není kolektivní povahy - tím by zrušilo jedinečnost individuálního podvědomí člověka. Podvědomí mnoha různých individuí je tímto všeobecným duševnem odděleno a při potřebě mezi sebou spojeno. Všeobecné duševno (univerzální vědomí nebo podvědomí) není tak dynamické, a tak se zabrání podvědomému vzájemnému propojení. Zdroj informace, který je komunikačním faktorem „doplněn", je obsažený ve všeobecném duševnu, tj. všechna individuální podvědomí a všechno to, co člověk může vnímat smysly a co zanechá stopy v jeho duši (např. předměty, pocity, rostliny, zvířata atd.). To vše je zde zaznamenáno jako archiv minulosti, tj. i relikty podvědomí duší minulých generací. Vy-sílatel vysílá komunikační faktor, přijímač ho přijme a dopraví do vědomí senzibila, který v sobě takto ztělesňuje dvě osobnosti - vysílatele a přijímací osobu.
Existují dva základní typy komunikace: V prvním je senzibil zároveň vysílatel i přijímací osoba, jak již bylo uvedeno.
Ve druhém je senzibil jen přijímací osobou, která přijímá poselství. Vzpomeňme si na případ telepa-tického přijímání zpráv u Niagarských vodopádů, kdy médium přijalo poselství vysílané z Bostonu do Cambridge. Tento druhý typ komunikace vystupuje ve všech spontánních jevech a je tedy nejčastější. Komunikace se děje podle konstantního činitele, který předpokládá opakovanou výměnu informací mezi podvědomím a vědomím člověka.
Trans
Trans je změněný stav vědomí. Odpovídá otevření kanálu k podvědomí. Je to potenciální připravenost, k níž má komunikační faktor přístup.
Psychické propojení
Toto propojení prodělává člověk (médium), který je ve stavu komunikace svého podvědomí s podvědomím jiných osob, které jsou s ním v téže místnosti. Myšlenky, city, přání a zážitky těchto osob vyzví médium od jejich podvědomí v podstatě telepaticky.
Pokus s psychickým propojením:
Psychické propojení je nepravá telepatie. Je to přenášení myšlenek na kratší vzdálenost při pozorování příjemce. Zahledíme se příjemci na kořen nosu. Jasně si představíme, že již provádí zamýšlenou věc. Současně upneme pozornost na přenášenou myšlenku.
Příklady psychického propojení:
Přimět neznámého na ulici soustředěným pohledem do týla, aby se ohlédl. Upoutat v divadle pozornost známého. Sugescí nahradit při konverzaci chybějící slova, sugestivně řídit pohled osoby atd.
Komunikace vědomí s podvědomím
Podvědomí se podřizuje příkazům vědomí. Vědomí hraje roli kapitána a podvědomí poslouchá rozkazy. Spatné rozkazy mohou vést ke zlému. Proto ne-propůjčujme negativním myšlenkám místo v našem vědomí! Trpká a cynická samomluva vytváří nebezpečí negativní autohypnózy (podvědomí je ovlivňováno negativní autosugescí). Nebezpečí spočívá v tom, že náš malý mozek (primitivní část mozku, která je také u všech nižších tvorů) není tak rozumný jako velký mozek. Reaguje na zprávy z velkého mozku, přijímá je bezděčně a aktivuje chemické substance, které jsou v souladu se zprávami z velkého mozku. Tím je i tento primitivní malý mozek sídlem našeho podvědomí.
Zákon ducha zní:
Všechny vědomé myšlenky a představy vyvolají v našem podvědomí identické reakce!
Aby se určitý záměr vědomí mohl uskutečnit, použije podvědomí všechny informace i za cenu propojení se k univerzálnímu podvědomí. Informace dojdou do vědomí dříve nebo později ponejvíce jako obraz ve spánku, kdy je podvědomí v činnosti. Pokusy v hypnóze, kdy je vědomí vyřazeno, dokázaly, že podvědomí není schopno žádné individuální a logické kritiky. Vědomí bere své informace od smyslů, učí se pozorováním, zkušeností a výchovou. Podvědomí bere informace bezprostředně a intuitivně (bezprostřední vnímání nějakého jevu nebo události, bez logické úvahy a analýzy, nezávislé na zkušenosti a praxi; bezprostřední poznání pravdy). Zde se nachází sídlo našich pocitů a uskladnění naší paměti. Podvědomí plní své hlavní úkoly teprve tehdy, až jsou fyzické smysly vyřazeny, např. ve spánku nebo ve stavu, kdy je vědomí vzdáleno. Ovládá schopnost telepatie a jasnovidectví (mi-mosmyslové vnímání objektivních věcí a fyzikálních předmětů. V hovorové řeči je tento pojem také používán pro prekognici (vidění do budoucna), může lidské tělo opustit a vrátit se s informacemi nazpět.
Podněty k vyvolání komunikace:
a) Osobní zájem vyvolaný např. materiálním zájmem na výhře, na získání finančních prostředků.
b) Při přesvědčení, že osoba vlastní paranormální schopnosti.
Pokusem bylo zjištěno, že tyto osoby dosahují při testech mimořádných úspěchů.
c) Přechodně silné emocionální situace, nebezpečí smrti. Je nekonečně mnoho případů mimosmyslových a psychokinetických jevů za těchto podmínek. Všeobecně se ukazuje jasnovidectví, předvídavost (prekognice)a telepatie při nehodách, při velkém strachu a při přírodních katastrofách. Mnohem vzácněji se pozorují paranormální jevy v klidných a jistých situacích. Při pokusech v parapsychologických laboratořích jsou pozorovány spící osoby, jejichž mozky jsou připojeny na
přístroje. Během snů v REM - fázi, rychlém spánku, kdy člověk pohybuje očima sem a tam, byl pozorován vliv bdící osoby na osobu spící. Ukázalo se, že obrazy, které spící osoba ve snu dodává a které se objeví na obrazovce citlivých přístrojů, se lépe podaří, když se spící vystaví situaci, kterou on sám ve snu pomocí obrazů vykresluje. Když byl např. ve snu přenášen oheň, by obraz na obrazovce mnohem lepší a jasnější, když se v blízkosti zapálila svíčka, nebo - když se ve snu objevil déšť, byl obraz lepší, když spícího pokropili vodou.To ukazuje, že při přenosu myšlenek bezprostřední situace a působení skutečných pocitů jsou velmi důležité.
d) Vlastní zážitky. Mnozí senzibilové zažili v životě zkušenosti, které se více či méně vtiskly do jejich podvědomí. Známý francouzský senzibil Croiset slouží se svou schopností lidstvu.
Při hledání utonulých osob, hlavně dětí, popise přesně místo, kde utopený ve vodě leží. Za tuto schopnost vděčí své vlastní zkušenosti, poněvadž se jako dítě jednou téměř utopil.
e) Citová spojení. Příbuzenské nebo přátelské vztahy mezi osobou, která přenáší paranormální jevy a osobou, která sdělení přijímá, mohou komunikaci prohlubovat. Takové vztahy mají velký význam, protože jsou spojeny se strachem a obavami o tuto osobu.
f) Mystické vztahy. Je celá řada osobností ze všech náboženství, např. křesťanští světci, jogíni, šamani atd., které měly zážitky mimosmyslového vnímání nebo psychokinetického původu.
Vyvolávače jevů působí všeobecně ve dvou typických situacích: Ve snu nebo při ostatních změněných stavech vědomí, které se ukazují při různých stupních hypnózy nebo navedeného spánku, při autohypnóze nebo v transu a při normálním vědomí osob nadaných paranormálním vnímáním.
Parapsychologové vidí odedávna např. v telepatii formu komunikace. Dosud však nedošli dál než ke konstatování faktů a několika jejich společných jevů.
Hyperestézie - přecitlivělost smyslů
Normální vnímání se děje pomocí smyslů. Je však také vyšší smyslové vnímání, které není paranormál-ního charakteru. Znamená to, že člověk vnímá z okolního prostředí nepatrné signály, které ostatní nejsou schopni vnímat. Slepota nebo hluchota podporuje schopnost ostatních orgánů vnímat i sebenepatrnější signály. Velmi vycvičenou mají tuto schopnost iluzionisté, kouzelníci a jasnovidci. Kouzelník si např. nechá při produkci zavázat oči a vyvolí malé dítě, které ho vede za ruku řadami diváků při hledání skrytého předmětu. Dítě, které ví, kde je věc skryta, se prozradí slabými záchvěvy ruky, což kouzelníka hned uvede na stopu. Přecitlivělost je normální přirozené nadání.
Při autohypnóze se lidé sami uvedou do autosuges-ce. Člověk se poddává určitým technikám autosugesce. Tato má jako hypnóza několik stupňů. Nejlehčí je stav pozornosti a koncentrace na cíl. Velmi jemné signály přenecháváme našemu instinktu. V tomto stavu se nachází každý při seznamování se a odhadování cizího člověka. Navážeme s ním kontakt a soustředíme se natolik, že okolí vyloučíme. Zvuky okolí přicházejí nyní z velké dálky a my se zcela soustředíme na ocenění nové osoby. Toto je i technika všech vykladačů karet a osudu, mágů, jasnovidců a čtenářů z ruky. Všichni používají hyperestezii k seznámení se se zákazníkem.
Osoba, která vyhledá jasnovidce, je něčím zneklidněna. Už tón řeči prozradí její obavy a přivede jasnovidce na správnou odpověď. Je to tedy sama osoba hledající radu, která si nevědomě sama dá odpověď. Tím se stává předpověď osudu psychologickou hrou. K hyperestezii jasnovidce se ještě přidružuje psychické propojení, s jehož pomocí jasnovidec získá od osoby hledající pomoc potřebné informace. Osoba hledající pomoc a radu u jasnovidce získá nakonec svoje vlastní podvědomé informace jako předpověď svého osudu. Slyší od jasnovidce to, co se děje v její duši.