Jdi na obsah Jdi na menu
 


Parapsychologie část.4

Vysílání astrálního těla

 

Jedním z nejzajímavějších jevů, které se dostavují v počáteční fázi spánku, je vysílání astrálního těla. Tento stav uvolnění se od vlastního materiálního těla se může dostavit častěji, když je např. tělo zeslabeno velkou únavou nebo nemocí. Jen ten, kdo se několi­krát nacházel ve stavu uvolnění se od vlastního mate­riálního těla, mnohdy pomocí vlastní vůle, ví více a ne­bude tyto zprávy odmítat jako fantazii snů. Ve stadiu před spánkem vnímají tito lidé vibrace. Rozprostírají se od krajiny solar plexu v blízkosti pupku až k hlavě a odtud až k prstům u nohou. Když tyto vibrace do­sáhly maxima, což se jeví jako zpívání nebo pískot v uších, odloučí se psychické jemnohmotné tělo od odpočívajícího materiálního těla, vznáší se nad ním ve vzduchu a klouže pomaleji nebo rychleji k vysněnému objektu. K pocitům strachu nedochází, poněvadž člo­věk je si stále vědom svého zvláštního stavu a toho, že se může na vlastní přání ihned vrátit zpátky k materiál­nímu tělu. Objeví-li se tyto zážitky několik dní za se­bou, dají se vlastní vůlí vědomě navodit i ukončit. Pak se dá sotva mluvit o zážitcích snů. Také duševní poru­chy ve smyslu zmatení ducha jsou vyloučeny, když dotyčná osoba může nadále vykonávat kvalifikovanou práci ve svém povolání. Pro reálnost tohoto stavu ho­voří, že v průběhu cesty astrálního těla jsou vnímány často cizí zvuky jako zvony, letadla, železniční dopra­va atd., které jsou vnímány smysly i po náhlém probu­zení. Zdá se, že během průběhu astrálních exkurzí zůstane část vědomí spojena se smyslovými orgány. Přitom zbývá otázka, zda je volní řízení astrálního těla vedeno podvědomím nebo vědomím. Také při bezvě­domí, např. při nehodách, dochází příležitostně k paranormálním jevům tohoto druhu:

Řidič automobilu byl při nárazu na překážku z vozu vymrštěn a upadl do bezvědomí. Náhle viděl celou tuto scénu zvrchu, ze vzduchu. Viděl shon lidí, záchraná­ře, lékaře a oživovací pokusy na jeho těle. Později, až přišel k sobě, mohl o postupu záchranných prací do detailu vyprávět. V tomto případě se jedná o uvolnění se astrálního těla havarujícího řidiče, které pak funguje jako pozorovatel z vyšší dimenze. Dá se pokračovat v řadě podobných příkladů.

Cestující jasnovidectví

Cestující jasnovidectví spočívá v tom, že naše ast­rální tělo je schopné se spontánně vzdálit od našeho těla např. ve snu. Cestující jasnovidectví se dá poměr­ně lehce vyvolat. Než se ubereme ke spánku, udělíme si sugestivně příkaz cestovat do cizí země. Ten se pak projeví ve snu jako cestování po této zemi. V hypnóze se dá cestující jasnovidectví lehce přivodit. Hypnoti­zovaný pak líčí dojmy z cesty. Pocit existovat mimo vlastní tělo nemusí být přímo parapsychologickým je­vem, může to být jen produkt autosugesce. Extatické a mystické zážitky mají často takový význam, že je člo­věk nezapomene po celý život. Například vidina, že se vzdaluji od svého vlastního těla na lůžku směrem bílé­ho světla k Bohu. Tyto pocity obsahují při vnímání in­tenzivního světla pocit jednoty s univerzem. Zážitky tohoto druhu mají na člověka velký dojem, obyčejně se zjevují u člověka, jehož duch byl připraven medita­cí. Podobné účinky se dají u člověka vyvolat psychicky působivými drogami.

Nejzáhadnější vlastností mimosmyslového vnímání je její nezávislost na hmotných fyzikálních podmín­kách. Nehmotné myšlenky pronikají při telepatii hmotnou překážkou, například olověným pláštěm blokují­cím elektromagnetické vlnění, což je důkazem, že myšlení není druhem této energie. Mohou působit na velké vzdálenosti, prostor a čas pro ně není překáž­kou. Jsou však velmi citlivé na změny psychické situ­ace. Faktory, jako vyhlídky do budoucna, záliby a mě­nící se nálady, mají značný vliv na mimosmyslové vní­mání. Faktory, které jsou všeobecně příznivé pro du­ševní činnost, je ovlivňují pozitivně. Faktory negativní, jako duševní napětí, nervozita, strach, dlouhá chvíle, starosti, rozptýlenost a únava, ničí schopnost mimo-smyslového vnímání. Jen málo lidí umí kontrolovat pří­znivé faktory a tím mít pravidelně zážitky mimosmyslo-vého vnímání, nebo dokonce řídit jejich funkce.

Vědomí na cestách

Schopnost nechat své astrální tělo ve změněném stavu vědomí vystoupit z materiálního těla je již po staletí známý fenomén. Podporuje závěr, že člověk se sestává nejméně ze dvou látkově různých a navzájem se doplňujících systémů: Jednoho fyzicky hrubohmotného a jednoho psychicky jemnohmotného těla. Exis­tují spolehlivá statistická šetření o častém výskytu, tr­vání, intenzitě a jiných charakteristikách mimotěles-ných zážitků. Mimotělesnost nepředpokládá žádné zvláštní mediální schopnosti a je prožívána bez výjim­ky u všech lidí, nezávisle na rase, stáří, pohlaví, nábo­ženství a původu. Rozhodující je jen způsob, jak ho člověk pochopí a vyloží. Ernest Hemingway zažil je­den takový výstup vědomí během první světové války v zákopech, když v jeho bezprostřední blízkosti vy­buchl granát a zranil ho na noze. Líčí názorně, jak se jeho astrální tělo vysouvalo z materiálního těla, jako by se vytahoval hedvábný kapesník z kapsičky. To ho tak ovlivnilo, že nechal později hrdinu svého románu prožít totéž.

C. G. Jung měl podobný zážitek po srdečním in­farktu. Pise: „Zdálo se mi, že se nacházím vysoko ve vesmíru. Daleko pode mnou byla zeměkoule ponoře­na do nádherného modrého světla. Viděl jsem modré moře a kontinenty. Hluboko u mých nohou ležela In­die a Ceylon. Jak jsem se později informoval, musel jsem se nacházet ve výšce 1500 km, abych mohl mít tento pohled na Zemi. Byl to ten nejnádhernější po­hled, jaký jsem kdy zažil. Vidiny i zážitky byly úplně reálné. Nic nebylo vymyšleno, vše bylo objektivní sku­tečností." Psychoanalytik Jung jistě při svém líčení nepřeháněl.

Cromwell Varley, anglický vynálezce, vyprávěl o svých mirnotělesných zážitcích. Během práce ve své labora­toři klesl omámen chloroformem pozpátku na lehát­ko. Držel stále chloroform v ruce a nebyl schopen udělat ani pohyb. Viděl svou ženu spát v horním po­schodí a sebe ležet bezmocně naznak. Pokusil se ži­vou představou vniknout do podvědomí své ženy a in­formovat ji o tom, že se nachází v nebezpečí. Žena skutečně vstala a zachránila mu život, poněvadž stále ještě držel chloroform u svého obličeje.

Telekomunikace (komunikace na dálku přes hyperprostor)

 

Člověk (médium nebo senzibil, tj. ten, kdo se doro­zumívá prostřednictvím svého podvědomí) vytvoří na základě komunikačního faktoru (podvědomého impul­su) přístup ke všeobecnému podvědomí, tj. vytvoří přípoj k univerzálnímu zdroji dat a informací. Přes toto všeobecné podvědomí získá člověk kontakt s indivi­duálním vědomím druhých lidí. Ve všeobecném dušev­nu je obsaženo vše, co zanechá nebo zanechalo stopy v duši člověka, ať již je tento vědomě nebo podvědomě vnímá. Podle Sigmunda Freuda se lidé prvotně doro­zumívali telepaticky. Když byla vytvořena řeč a písmo, odpadl pomalu tento způsob dorozumívání.

 

 Komunikační faktory

Komunikační faktor je původní podvědomý impuls, který vychází od člověka citlivého pro mimosmyslo-vé vnímání a který mu umožňuje komunikaci. Komu­nikační faktor nezná žádné zábrany v prostoru a času a je podkladem pro všechny parapsychologické jevy, protože tyto jsou v podstatě podvědomou komuni­kací.

Komunikační faktor sjednocuje paranormální jevy v prostoru. Rozsáhlost případů v praxi vede k rozdělení paranormálních jevů na telepatii, jasnovidectví, pre-kognici a psychokinezi. Mezi těmito jevy se však jeví spojení. Ukazuje se, že ve skutečnosti je podstatou pa­ranormálních jevů podvědomé zprostředkování posel­ství. Toto vstupuje do vědomí různým způsobem, na­příklad duchovním vnímáním, intuicí, jako obrazy snů, v halucinacích nebo v působení na hmotu. V této sou­vislosti se jedná o jediný faktor těchto jevů - o komu­nikační faktor.

Komunikační faktor při telepatii

Při telepatii se komunikační faktor vztahuje na okamžité poselství mezi vysílatelem myšlenky nebo citu a příjemcem. Toto se nedá odblokovat prostorem. Tento původní podvědomý impuls je motorem komunikace - tam, kde chybí, k ní nedojde. Pokusy s telepatií byly prováděny přes velké vzdálenosti: Rhine prováděl úspěšné pokusy na vzdálenosti od 265 do 485 km. Vasilijev měl úspěch na vzdálenost do 1700 km.

Příklad:

V roce 1928 se konal úspěšně pokus mezi městy Boston v USA a Cambridge ve Velké Británii na vzdá­lenost 6000 km. V tomto případě vysílali experimen­tátoři pomocí média Margery poselství z Bostonu do Cambridge, kde zprávu přijalo před skupinou vědců médium Litzelman. Přitom bylo použito tzv. křížové korespondence, kdy text obsahující mezery, vysílaný z Bostonu, byl doplňován chybějícími slovy textu v Cambridge. Totéž bylo provedeno s přenášením ob­razu, do kterého médium v Cambridge doplňovalo chy­bějící části. Při telepatickém přenosu se poselství do­stalo z Bostonu také k 650 km vzdáleným Niagarským vodopádům, kde zasedala médiumická skupina. Její vedoucí poslal skupině v Bostonu, o jejíž existenci věděl, telegraficky zprávu o přijetí telepatického po­selství.

Podvědomý komunikační faktor vnikl do cizího za­sedání, což se dá vysvětlit tím, že médium bylo v transu, a to odpovídá otevření komunikačního kaná­lu podvědomí, na kterém mohou být telepatická a jasnovidecká poselství přijímána. Trans je potenciální připravenost pro tyto zprávy.

V osmdesátých letech vnikla zpráva umírajícího ři­diče, který utrpěl těžkou havárii vozidla, do jiného zasedání. Médium, které bylo v transu, přijalo posel­ství podvědomí řidiče při havárii a nic jiného. Byla to čistě synchronní a telepatická informace. Lidský duch přežije jen jako energie, nikoliv jako zjev člověka, kte­rý by se přenášel přímým vysíláním do prostoru.

Komunikační faktor při jasnovidectví

Při jasnovidectví vnímá senzibil předměty. Vnímá-li představu o předmětech, jedná se o telepatii, která se vytvořila v hlavě vysflatele. O čisté telepatii mluvíme, jestliže se jedná o psychickou aktivitu vysflatele (pře­nášení myšlenek a citů atd.), o jasnovidectví tehdy, jest­liže přijímáme jako obraz přímo fyzikální reálnost. Zjednodušeně tedy: buď myšlenka, nebo předmět. Ko­munikační faktor sjednocuje oba jevy.

Komunikační faktor při psychokinezi

Při psychokinezi uvede komunikační faktor jako původní podvědomý impuls komunikaci do chodu. Komunikační faktor zde trpí prostorovým omezením a tím i problémy, které vzniknou z propojení komuni­kačního faktoru s fyzikální energií (faktorem W).

Při hřmocení se kinetické jevy omezují na budovu a osobu, která je vyvolává i po změně místa. Hřmocení se koná vždy v omezeném prostoru. Vědci potvrdili, že energie, která je za ně zodpovědná, se zmenšuje se vzdáleností stejně jako u fyzikálních energií.

Při psychofonii, spiritismu, zhmotněných subjek­tech a ostatních jevech není komunikační faktor podro­ben žádnému prostorovému omezení. Komunikační faktor je prostorově omezen tehdy, když je jev omezen na určité místo nebo okolí.

Při bilokaci se projevuje materializace jako organi­zování fyzikální energie, které je vyvoláno komunikač­ním faktorem. Tím se materializace jeví jako subjek­tivní mimosmyslový fenomén a jako forma telepatie a jasnovidectví. Jako psychokineze spiritistického typu se jeví tento případ z padesátých let v Alexandrii:

„Moje rodina," říká parapsycholog, „byla spřátele­na s další, která se sestávala ze tří provdaných sester ze Sardinie. Mezi sestrami T. a V. byl tehdy rozkol a nenávist. Jednoho večera šli moji rodiče na návštěvu do domu sestry T., aby se tam zúčastnili spiritistické seance s médiem, kterým byla sestra T. Nebyl jsem jako dorůstající přítomen a rodiče mě po návratu o všem pověděli. Sestra T., která se nacházela v hlubokém tran­su, prosila „ducha", aby její sestru V. postrašil. Duch odpověděl pozitivně. Den nato potkala sestra V. sest­ru A., která chtěla zmírnit spor, a vyprávěla jí, že včera (v době, kdy byla spiritistická seance) se ve sklepě jejího domu zvedl sám o sobě kbelík s uhlím o váze 10 kg a opakovaně se pohyboval po podlaze sklepa. Domy sester T. a V. byly od sebe vzdáleny 200 metrů.“

 

Komunikace při paranormálních jevech

Při pokusných a spontánních paranormálních je­vech je centrální osobou senzibil, který komunikuje pomocí svého duševna. Na základě existenčního vyvolávače (impuls, který umožňuje vytvoření pa-ranormálního jevu vůbec, může přicházet od ener­gie živých i zemřelých osob) vyrobí jeho podvědomí komunikační faktor a tento podvědomý impuls zís­ká informace z univerzálního podvědomí. Všeobec­né univerzální duševno není kolektivní povahy - tím by zrušilo jedinečnost individuálního podvědomí člo­věka. Podvědomí mnoha různých individuí je tímto všeobecným duševnem odděleno a při potřebě mezi sebou spojeno. Všeobecné duševno (univerzální vě­domí nebo podvědomí) není tak dynamické, a tak se zabrání podvědomému vzájemnému propojení. Zdroj informace, který je komunikačním faktorem „doplněn", je obsažený ve všeobecném duševnu, tj. všechna individuální podvědomí a všechno to, co člověk může vnímat smysly a co zanechá stopy v jeho duši (např. předměty, pocity, rostliny, zvířata atd.). To vše je zde zaznamenáno jako archiv minulosti, tj. i relikty podvědomí duší minulých generací. Vy-sílatel vysílá komunikační faktor, přijímač ho při­jme a dopraví do vědomí senzibila, který v sobě takto ztělesňuje dvě osobnosti - vysílatele a přijí­mací osobu.

Existují dva základní typy komunikace: V prvním je senzibil zároveň vysílatel i přijímací osoba, jak již bylo uvedeno.

Ve druhém je senzibil jen přijímací osobou, která přijímá poselství. Vzpomeňme si na případ telepa-tického přijímání zpráv u Niagarských vodopádů, kdy médium přijalo poselství vysílané z Bostonu do Cam­bridge. Tento druhý typ komunikace vystupuje ve všech spontánních jevech a je tedy nejčastější. Ko­munikace se děje podle konstantního činitele, který předpokládá opakovanou výměnu informací mezi podvědomím a vědomím člověka.

Trans

Trans je změněný stav vědomí. Odpovídá otevření kanálu k podvědomí. Je to potenciální připravenost, k níž má komunikační faktor přístup.

Psychické propojení

Toto propojení prodělává člověk (médium), kte­rý je ve stavu komunikace svého podvědomí s pod­vědomím jiných osob, které jsou s ním v téže míst­nosti. Myšlenky, city, přání a zážitky těchto osob vyzví médium od jejich podvědomí v podstatě telepaticky.

Pokus s psychickým propojením:

Psychické propojení je nepravá telepatie. Je to pře­nášení myšlenek na kratší vzdálenost při pozorování příjemce. Zahledíme se příjemci na kořen nosu. Jasně si představíme, že již provádí zamýšlenou věc. Sou­časně upneme pozornost na přenášenou myšlenku.

Příklady psychického propojení:

Přimět neznámého na ulici soustředěným pohle­dem do týla, aby se ohlédl. Upoutat v divadle pozor­nost známého. Sugescí nahradit při konverzaci chy­bějící slova, sugestivně řídit pohled osoby atd.

Komunikace vědomí s podvědomím

Podvědomí se podřizuje příkazům vědomí. Vědo­mí hraje roli kapitána a podvědomí poslouchá rozka­zy. Spatné rozkazy mohou vést ke zlému. Proto ne-propůjčujme negativním myšlenkám místo v našem vědomí! Trpká a cynická samomluva vytváří nebez­pečí negativní autohypnózy (podvědomí je ovlivňo­váno negativní autosugescí). Nebezpečí spočívá v tom, že náš malý mozek (primitivní část mozku, která je také u všech nižších tvorů) není tak rozumný jako velký mozek. Reaguje na zprávy z velkého mozku, přijímá je bezděčně a aktivuje chemické substance, které jsou v souladu se zprávami z velkého mozku. Tím je i tento primitivní malý mozek sídlem našeho podvědomí.

Zákon ducha zní:

Všechny vědomé myšlenky a představy vyvolají v našem podvědomí identické reakce!

Aby se určitý záměr vědomí mohl uskutečnit, použije podvědomí všechny informace i za cenu propojení se k univerzálnímu podvědomí. Informace dojdou do vědomí dříve nebo později ponejvíce jako obraz ve spánku, kdy je podvědomí v činnosti. Po­kusy v hypnóze, kdy je vědomí vyřazeno, dokáza­ly, že podvědomí není schopno žádné individuální a logické kritiky. Vědomí bere své informace od smyslů, učí se pozorováním, zkušeností a výcho­vou. Podvědomí bere informace bezprostředně a in­tuitivně (bezprostřední vnímání nějakého jevu nebo události, bez logické úvahy a analýzy, nezávislé na zkušenosti a praxi; bezprostřední poznání prav­dy). Zde se nachází sídlo našich pocitů a usklad­nění naší paměti. Podvědomí plní své hlavní úkoly teprve tehdy, až jsou fyzické smysly vyřazeny, např. ve spánku nebo ve stavu, kdy je vědomí vzdáleno. Ovládá schopnost telepatie a jasnovidectví (mi-mosmyslové vnímání objektivních věcí a fyzikál­ních předmětů. V hovorové řeči je tento pojem také používán pro prekognici (vidění do budoucna), může lidské tělo opustit a vrátit se s informacemi nazpět.

Podněty k vyvolání komunikace:

a)           Osobní zájem vyvolaný např. materiálním zá­jmem na výhře, na získání finančních prostředků.

b)          Při přesvědčení, že osoba vlastní paranormální schopnosti.

Pokusem bylo zjištěno, že tyto osoby dosahují při testech mimořádných úspěchů. 

c) Přechodně silné emocionální situace, nebezpečí smrti. Je nekonečně mnoho případů mimosmyslových a psychokinetických jevů za těchto podmínek. Všeobec­ně se ukazuje jasnovidectví, předvídavost (prekognice)a telepatie při nehodách, při velkém strachu a při pří­rodních katastrofách. Mnohem vzácněji se pozorují paranormální jevy v klidných a jistých situacích. Při pokusech v parapsychologických laboratořích jsou po­zorovány spící osoby, jejichž mozky jsou připojeny na
přístroje. Během snů v REM - fázi, rychlém spánku, kdy člověk pohybuje očima sem a tam, byl pozorován vliv bdící osoby na osobu spící. Ukázalo se, že obrazy, které spící osoba ve snu dodává a které se objeví na obrazovce citlivých přístrojů, se lépe podaří, když se spící vystaví situaci, kterou on sám ve snu pomocí obra­zů vykresluje. Když byl např. ve snu přenášen oheň, by obraz na obrazovce mnohem lepší a jasnější, když se v blízkosti zapálila svíčka, nebo - když se ve snu objevil déšť, byl obraz lepší, když spícího pokropili vodou.To ukazuje, že při přenosu myšlenek bezprostřední situace a působení skutečných pocitů jsou velmi dů­ležité.

d)  Vlastní zážitky. Mnozí senzibilové zažili v životě zkušenosti, které se více či méně vtiskly do jejich pod­vědomí. Známý francouzský senzibil Croiset slouží se svou schopností lidstvu.

Při hledání utonulých osob, hlavně dětí, popise přes­ně místo, kde utopený ve vodě leží. Za tuto schopnost vděčí své vlastní zkušenosti, poněvadž se jako dítě jed­nou téměř utopil.

e)          Citová spojení. Příbuzenské nebo přátelské vzta­hy mezi osobou, která přenáší paranormální jevy a oso­bou, která sdělení přijímá, mohou komunikaci prohlu­bovat. Takové vztahy mají velký význam, protože jsou spojeny se strachem a obavami o tuto osobu.

f)           Mystické vztahy. Je celá řada osobností ze všech náboženství, např. křesťanští světci, jogíni, šamani atd., které měly zážitky mimosmyslového vnímání nebo psychokinetického původu.

Vyvolávače jevů působí všeobecně ve dvou typických situacích: Ve snu nebo při ostatních změněných sta­vech vědomí, které se ukazují při různých stupních hypnózy nebo navedeného spánku, při autohypnóze nebo v transu a při normálním vědomí osob nadaných paranormálním vnímáním.

Parapsychologové vidí odedávna např. v telepatii formu komunikace. Dosud však nedošli dál než ke kon­statování faktů a několika jejich společných jevů.

 

Hyperestézie - přecitlivělost smyslů

Normální vnímání se děje pomocí smyslů. Je však také vyšší smyslové vnímání, které není paranormál-ního charakteru. Znamená to, že člověk vnímá z okol­ního prostředí nepatrné signály, které ostatní nejsou schopni vnímat. Slepota nebo hluchota podporuje schopnost ostatních orgánů vnímat i sebenepatrněj­ší signály. Velmi vycvičenou mají tuto schopnost ilu­zionisté, kouzelníci a jasnovidci. Kouzelník si např. nechá při produkci zavázat oči a vyvolí malé dítě, kte­ré ho vede za ruku řadami diváků při hledání skryté­ho předmětu. Dítě, které ví, kde je věc skryta, se pro­zradí slabými záchvěvy ruky, což kouzelníka hned uvede na stopu. Přecitlivělost je normální přirozené nadání.

Při autohypnóze se lidé sami uvedou do autosuges-ce. Člověk se poddává určitým technikám autosugesce. Tato má jako hypnóza několik stupňů. Nejlehčí je stav pozornosti a koncentrace na cíl. Velmi jemné signály přenecháváme našemu instinktu. V tomto stavu se na­chází každý při seznamování se a odhadování cizího člo­věka. Navážeme s ním kontakt a soustředíme se nato­lik, že okolí vyloučíme. Zvuky okolí přicházejí nyní z velké dálky a my se zcela soustředíme na ocenění nové osoby. Toto je i technika všech vykladačů karet a osudu, mágů, jasnovidců a čtenářů z ruky. Všichni používají hyperestezii k seznámení se se zákazníkem.

Osoba, která vyhledá jasnovidce, je něčím zneklid­něna. Už tón řeči prozradí její obavy a přivede jasno­vidce na správnou odpověď. Je to tedy sama osoba hle­dající radu, která si nevědomě sama dá odpověď. Tím se stává předpověď osudu psychologickou hrou. K hyperestezii jasnovidce se ještě přidružuje psychic­ké propojení, s jehož pomocí jasnovidec získá od oso­by hledající pomoc potřebné informace. Osoba hleda­jící pomoc a radu u jasnovidce získá nakonec svoje vlastní podvědomé informace jako předpověď svého osudu. Slyší od jasnovidce to, co se děje v její duši.

 

 
 

 

Portrét



Poslední fotografie




Archiv

Kalendář
<< březen / 2019 >>

Statistiky

Online: 5
Celkem: 849558
Měsíc: 10692
Den: 409