Jdi na obsah Jdi na menu
 


Parapsychologie část.6

 

Telepatický přenos

Myšlenka je mozkem produkovaná výšedimenzionální energie. Může být absorbována do vlastního pod­vědomí nebo být vyzářena do prostoru. Její intenzita záření závisí na zaměření, tj. soustředění se na určitý problém nebo představu, na víře, která zde působí jako zesilovač, a na volním působení, aby se určité myšlen­ky uskutečnily.

Telepatie je působení myšlenek a citů vlastního vě­domí na podvědomí druhých osob na dálku. Je to pří­mé vnímání nálad, myšlení, pocitů, dojmů a úmyslů od nás vzdálených osob. Je to přirozená schopnost stojící na základě přírodních věd. Myšlenky se pře­nášejí ponejvíc, myslí-li někdo velmi živě na druhé­ho, přičemž se vytvoří mezi vysílajícím a příjemcem druh duševního rozkazu jako při hypnotickém spán­ku. Samo o sobě přenášení myšlenek telepatické jevy nezpůsobuje, nejsou-li k tomu dány podmínky. Čtení myšlenek druhé osoby spočívá ve schopnosti vnímat vyzařované myšlenky a rozumět jim. Přijímací schop­nost, tj. možnost dát se ovlivnit druhou osobou, není známkou slabé vůle. Každá myšlenka, chtěná nebo nahodilá, vytváří myšlenkové vlny, kmity, které se šíří do prostoru a vyvolávají u jiných lidí větší nebo men­ší dojem. Síření se děje přímočaře, přičemž se po­zornost příjemce obrátí na dárce záchvěvů. Usměrníme-li však myšlenku na určitou osobu, získávají kmity na energii jako na směrové antény. Čím pasivnější je pří­jemce, ti lepší je výsledek přenosu. Uvede-li se příjemce do aktivního stavu, zruší příjem. Přenášeny mohou být nejenom okamžité myšlenky, představy, předtuchy a živé sny, ale i dojmy zažité v minulosti, které uchováváme v paměti. Na tom spočívá známý jev sympatie nebo anti­patie. Je možné sestavit i diagnózu nemoci při psychic­kém propojení. Vylíčení detailů ze života neznámé osoby je v podstatě telepatický příjem jejích myšlenek.

Přenášení myšlenek je možno rozdělit na tři druhy:

a)   Přenášení vědomých myšlenek na osoby k tomu připravené, buď ve stavu hypnózy nebo při vědomém bdělém stavu.

b)       Přenášení vědomých myšlenek na osoby ve sta­vu nepřipraveném.

c)        Bezděčné přenášení podvědomých myšlenek na cizí mozek úplně nepřipravený. Podvědomé myšlenky byly dříve v naší vědomé paměti, po zapomenutí pře­šly do podvědomí.

Silný sympatický vztah činí osoby přístupné vzá­jemnému vlivu přenášení myšlenek a dojmů. Kde pří­jemce vlivu je často přístupný a připravený, není třeba vůle. Myšlenka se přenáší sama nebo stačí pouhý živě představený rozkaz. Při důkladně provedeném přeno­su myšlenky se přemůže i silnější vůle a přímý odpor, neděje se to však přímým znásilněním vůle příjemce,

nýbrž jakýmsi fyzickým nutkáním a pokušením nebo nepokojem, vlastní vůle rozhodne pak svobodně. Tele­patie působí jen na představu, náladu a cit, nikoliv na mravní vůli. Sem až nesahá působení duševních sil. V okamžiku přenesení myšlenky převládne vědomí vysílatele v obou vědomích.

Podmínky pro telepatický přenos

Okolnosti příznivé k ovlivnění příjemce jsou, když vědomí příjemce je vzdáleno - např. ve spánku. Mno­ho telepatických přenosů vzniká ve spánku. Koncent­rovaná myšlenka v nebezpečí, např. v nebezpečí smr­ti, vnikne snadno do podvědomí spícího a vyvolá tele­patický nebo jasnovidecký přenos. Za normálních okol­ností nepůsobí myšlenka vysílatele na příjemce proto, že je přítomno vědomí. Jsou-li oba při obyčejném vě­domí, nelze telepatický styk navázat. Při telepatickém přenosu je třeba se soustředit jak na myšlenku (zprá­vu), tak i na osobu příjemce. Osobu a zprávu je třeba uvést do úzké spojitosti, tj. navázat živý kontakt. Ne­smíme být zaujati sebou a naším osobním zájmem, ale příjemcem a snahou získat ho pro naši myšlenku. Musíme být ve stavu napjaté pozornosti na osobu a zprá­vu, kterou přenášíme. Má-li být přenos účinný, je nut­no, aby celá bytost spolupůsobila. Učme se myslet jen na to, co činíme, jinak tříštíme svou bytost. Branou k nejhlubším silám duše je cit. Činí nás přístupné pro jemné záchvěvy myšlenkové energie. Sympatie je schopnost lidí přijímat navzájem duševním přenosem své poznatky a dojmy se stejně rezonujícím podvědo­mím. Mozky mají sladěný příjem zpráv.

Vysílající se musí přivést do stavu zvýšené aktivnos­ti, jeho vědomí se musí co nejvíce soustředit do ohnis­ka svého přání. Musí vyvolat stav napjaté duchapří­tomnosti, a dovede-li to, i stav úzkostlivě nezbytné tuž­by. Jinak vznikají telepatické jevy jen samovolně ve chví­lích hrůzy, úzkosti, strachu a dalších emocí.

Příjemce musí být ve stavu pasivnosti, vědomí a vůle poněkud vzdálené a musí setrvat v klidné nečinnosti bez těkání myšlenek. Ve spánku je jeho podvědomí snáze přístupné cizí myšlence, která se projeví jako sen. Okolí vysílatele pokud možno přizpůsobit, lepší je šero, tma, ticho a vědomí bez těkání myšlenek. Okolí příjemce musí být opačné, lehká únava, hluk v okolí, jednotvár­nost, šero, tma a zklidnění mysli.

 

Přenos myšlenek

 

Přenos myšlenek se děje různým způsobem. Messing - jedno ze slavných médií, jednou řekl: „Myšlenky lidí ke mně přicházejí jako obrazy."

Přenos myšlenek se děje jako vnitřní hlas (slyšení myšlenek), jako písmo (čtení myšlenek) nebo jako obrazová vidina. Od tohoto obrazového přenosu myš­lenek je už jen malý krok k myšlenkové projekci a myš­lenkové fotografii, jak dokázal americký psychofotograf Ted Serios: ukazuje schopnost promítání vlast­ních myšlenek jako obrazů na obyčejný filmový pás. Tento postup se nazývá myšlenková fotografie. Nová věda tento jev prozkoumává. Serios může skryté myš­lenky jiných osob také přenášet na film. Dokáže foto­grafovat také zbraně a letadla, tj. tajné zbraně a tajné projekty při myšlenkové fotografii. Dokázal fotogra­fovat vesmírnou loď v projektu a projekt autobusu. Zde se dobře osvědčila polaroidní kamera s okamžitým vyvoláním filmových záběrů myšlenek. Funkce myšlen­kové fotografie je v blízké souvislosti s dlouho zná­mým fenoménem ideoplastiky, ztvárňování myšlenek, dnes související s funkcí bioplazmatického pole. Vědec Notzing popisuje již v roce 1914 materializo­vání bioplazmatické energie vycházející z rukou média:

„Za pološera jsem viděl velmi dobře svazek lepkavé šedobílé hmoty."

Když vědec odřízl část tohoto svazku, dávalo médi­um najevo bolest. Tato studená lepkavá hmota tvoří materiál, na němž se lidské myšlenky zrcadlí. Tak jsou například přijaty myšlenky a z nich jsou formovány obrazy, které při další materializaci představují napří­klad části těla nebo celé tělo. Na tuto bioplazmatic-kou hmotu lze tedy promítat koncentrovaným myšle­ním obrazy. Cizí manipulace na této bioplazmatické hmotě, jako trhání, řezání a bodáni, znamenaly pro médium bolest a škody na zdraví.

Známá vědecká pracovnice v oboru parapsycholo­gie Alexandra Neelová, která prožila léta v tibetských klášterech, popisuje formy myšlenkové projekce, kte­ré jsou materializovány z bioplazmatické hmoty. Jsou vytvořeny lidské postavy, ťulpasové, kteří se chovají a jednají tak, jak už neurčuje vedení a vůle myšlenko­vého stvořitele. V této souvislosti popisuje Neelová ideoplastiky v Tibetu.

Kůň uhání a řehtá. Na jeho hřbetě sedí fantomový jezdec, který sestoupí s koně a mluví s ostatními lidmi na silnici a chová se jako skutečný člověk. Ve fantomové budově mohou skuteční lidé přenocovat. Fantomo­vý jezdec a budova jsou ideoplastické předměty vytvořené silou myšlenek. Také v západním světě jsou zná­mé případy myšlenkových obrazů, které nabyly fyzic­kou formu. Rovněž i fenomény apportů, označované dříve jako zázraky, jsou uváděny v Bibli - Novém záko­ně. (Nasycení tisíců lidí několika chleby, svatba v Kanaan atd.) Zázrak s vínem provedl ostatně také farář z Arsu ve Francii.

Musí být nevyčerpatelný zdroj těch předmětů, kte­ré se dají vytvořit myšlenkovou projekcí na bioplazmatickou hmotu. Nad to se vytvořil zřejmě během mi­lionů let lidských dějin univerzální zdroj vědomostí a zkušeností, který se dá telepaticky „načepovat" a vy­užít. Tam je nashromážděno všechno, co kdy lidé po­znali a zažili. Náhle se objevující knihy ze všech dob, které skrývají záhadná vědění a odhalují velká tajem­ství a hádanky, pocházejí pravděpodobně z toho ga­laktického, kosmického zdroje vědomostí a zkušenos­tí. Tyto energie proudily telepaticky do mozků osob nadaných schopností vnímání a byly zveřejněny. Člo­věk našeho století by se tedy musel naučit dovést do přítomnosti zdroje nepřehledných řetězů z minulosti. Novodobé teorie říkají, že vědomí a informace nemusí být vázány na hmotnou formu. Vědomí o kosmickém rezervoáru vědomostí je již obsaženo ve starých kro­nikách Hindů.

 

Jak zvládnout mechanismus telepatie?

Shromažďování zkušeností ve vztahu k telepatii je bezpochyby spojeno s mnoha obtížemi, protože stále vystupují vysílací a přijímací poruchy působením ci­zích myšlenkových vln. Je třeba vyvinout metodu, jak se odstínit proti cizím spontánním, náhodným nebo vědomým vlnám. Je tedy třeba:

a)        Stanovit si cíl. (Určitý cíl nebo určitou osobu.)

b)   Uskutečnit si vlastní přání a sny. (Například pěs­tovat skrytý talent, získat informace o událostech, zís­kat přátelství osoby atd.)

c)        Koncentrovat se na podstatné, na jedinou myš­lenku a tuto opakovaně vysílat v různých intervalech. Ostatní myšlenky během této doby z vědomí odpojit.

d)      Ukazovat připravenost k vysílání i přijímání myš­lenek.

e)        Cvikem dosahujete úspěchu.

Každému člověku je dána dispozice se alespoň teo­reticky uvést do situace, kdy přemůže faktor prostor -čas. Nahlédneme-li do světa zvířat a hmyzu, zjistíme, že používají jakési přijímací a vysílací zařízení, které však u člověka zakrňovaly od okamžiku, kdy začal své myšlenky vyjadřovat artikulovanou řečí.

 

Zprávy osob nadaných schopností vnímání paranormálních jevů

Na všech kontinentech jsou média, která jsou kon­zultována pro své neobyčejné jasnovidecké schopnos­ti. Parapsychologové se ptali řady z nich, jak toto na­dání u sebe zjistila a jaké vysvětlení by pro to asi měla.

Paní Buchelová říká:

„Nevím, zda jsem přišla už jako jasnovidka na svět. Byla jsem ještě zcela malé děvče a viděla jsem najed­nou mého bratra ležet mrtvého na silnici v krvi. Mat­ka mě za to vyplísnila. Několik dnů nato byl bratr sku­tečně usmrcen automobilem. Od té doby mě matka brala vážně. Jednoho dne ke mně přišla španělská ci­kánka, která byla po 17 let jednou z nejvyhlášenějších jasnovidek v Madridu. Náhle ze dne na den u ní tato schopnost zcela selhala. Řekla mi: Jy máš tu schop­nost, kterou jsem já neodvolatelně ztratila!' Vědci jsou toho názoru, že jsem jako computer, který myšlenky, přání, naděje, starosti a tajemství ostatních vyzví a vý­sledek vypoví jako proroctví. Nevím, ale to už souhlasí proto, že všechno musí přijít tak, jak to člověk v sobě nosí. Během let jsem učinila tuto zkušenost: Osobní kontakt je pro jasnovidectví nejlepší. Není-li to mož­né, stačí fotografie z poslední doby s podpisem. Snad to souvisíš tím, že musím pochopit člověka v jeho oka­mžitém prostoru a času, abych naznačila pokračování jeho okamžitého prostoru a času do budoucnosti. Čas se v mých rukou jakoby rozplývá."

Paní Niessenová říká:

„Bylo mi osm dní, když matka zemřela. Bratři při­šli do sirotčince a já jsem byla darována chudší rodi­ně. Moje druhá matka musela pracovat, a tak jsem byla často sama. V pěti letech, když jsem seděla u hračky, viděla jsem náhle bíle oblečeného mnicha, který se usmíval. Měl dlouhý bílý vous a bílou kutnu s velkým růžencem. Po tomto zjevení se u mne náhle objevila schopnost jasnovidectví. V okolí jsem často předpoví­dala události a lidé se mi vysmáli. Později jsem viděla už předem druhou světovou válku a smrt svého muže. Velmi jsem trpěla díky vědomí vidět nadcházející udá­losti. V šoku při bombardování města mne jasnovidec­tví opustilo, ale pak se náhle zase dostavilo. Předpo­věděla jsem smrt kamaráda mého druhého muže, kte­rý pak zahynul při důlní katastrofě. Můj muž byl toho­to osudu ušetřen, protože uposlechl mé rady a nejel toho dne do dolu. Předpověděla jsem stavbu berlínské zdi a v roce 1961 arabsko-židovskou válku, smrt Konrá­da Adenauera, smrt Johna F. Kennedyho a jeho bratra Roberta Kennedyho. V roce 1964 ke mně přišel je­den muž a žádal mne o radu. Chtěl přísti den letět na Mallorcu. Radila jsem mu, aby let posunul o 24 hodin s tímto odůvodněním: Vidím v horách pastýře se stá­dem ovcí a koz, jedno ze zvírat vám běží před vůz.' Muž však mé rady neuposlechl a letěl v určeném ter­mínu na Mallorcu. Týž den při cestě zpět k letišti jel s vozem velkou rychlostí a před vůz mu vběhlo zvíře ze stáda jednoho pastýře. Při nehodě muž na místě zahynul. Zprávu mi přinesla jeho žena."

Jeane Dixonová (Kassandra z Washingtonu) říká: „Když jsem  začala správně mluvit, pozorovala na mně moje matka něco neobyčejného. Řekla jsem jí, že se otec vrátí z cesty se psem pro mne. Bydleli jsme v Kalifornii a otec byl na obchodní cestě v Chicagu. Donesl mi psa, přesně takového, jakého jsem matce popsala. Jindy jsem se ptala matky po dopise s černým rámem. Za deset dnů došlo oznámeni' o smrti dědeč­ka. Matka pozorovala, že nevyprávím pohádky, jaké si děti často vymýšlejí. Když mi bylo osm let, přicházeli k nám známí i neznámí lidé. Jednou se mne ptala mla­dá dáma, zda má vzdát svou divadelní kariéru. Viděla jsem mnoho velkých dolarových bankovek a řekla jsem jí, aby zůstala herečkou. Krátce před druhou světovou válkou jsem se vdala. Můj muž byl o mém nadání v plné šíři přesvědčen až tehdy, když jsem mu zachránila ži­vot. Jednou odpoledne balil kufr na cestu do Chicaga. Náhle jsem viděla jasně zřícení letadla. Prosila jsem ho, aby jel vlakem. Dopravní letadlo, kde si muž ob­jednal letenku, se zřítilo krátce před Chicagem. Nikdo katastrofu nepřežil. Slyším jen hlas, který ve mně ho­voří, já nikdy neřeknu, co si myslím. Mnohdy stačí, když se špičkou prstu dotknu návštěvníka a okamžitě o něm vím, co mu přinese budoucnost. Nejvýznam­nější jsou pro mne zjevení, které mám nechtěně a pře­kvapivě. Když taková vidina přijde, změní se kolem mne všechno, dokonce i vzduch. Stojím sama na vyvýše­ném místě a hledím dolů. Nic se mě nemůže dotknout. Tyto vidiny jdou velmi často za blízkou budoucnost."

Pan Gruenig říká:

„Můj dědeček byl znám jasnovidectvím a hodně lidí ho vyhledávalo. Myslím, že jsem jeho nadání zdědil. Již jako třináctiletý jsem dovedl předpovědět události, které se brzy vyplnily. Varoval jsem učitele před ná­vštěvou cirkusu, že lev napadne a těžce zraní krotite-le. Když se to skutečně stalo, řekl učitel, že jsem ve svazku s ďáblem. Krátce nato jsem volal na dvoře ško­ly: ,Pozor, on spadne!' Za nějakou dobu spadl spolu­žák s tyče na šplhání v tělocvičně a zabil se. Ředitel mi zakázal dále šířit neklid. Brzy jsem pochopil, že mám povinnost lidi varovat. Bylo to pro mne velké zatížení, protože 80% lidí, kteří za mnou přišli, chtěli slyšet pouze pozitivní předpověď. Ale já musím ve 20% zce­la jasně a otevřeně říci nepříjemnou pravdu, protože tato pravda pro ně znamená pomoc. Vidím své poslá­ní ve varování osudem pronásledovaných lidí před ne­bezpečím. Pokouším se svou úlohu vidět v mediální životní pomoci."

Paní Soleilová říká:

„Moje činnost je závislá od vývoje mého dětství. Byla jsem velmi věděníchtivá, velmi brzy jsem odložila školní učebnice a četla vědecké knihy. Dědeček, kterého fasci­novala astronomie, mne zasvětil do dějin hvězdářství. V deseti letech jsem měla první vidinu. Často jsem na­vštěvovala hřbitov v Blois pro jeho klid a také pro množ­ství květin. Jednou jsem tam zažila silnou bouřku bez deště a náhle jsem viděla celý sluneční systém, zrození a formování planet. Druhou vidinu jsem měla v 17 le­tech. Na jaře za hezkého počasí jsme si vyprávěly se stejně starými kamarádkami. Náhle jsem viděla jednu

z nich vzplanout v ohni a řekla jsem jí: ,Ty shoříš zaživa!' O několik měsíců později vzplanul její oděv při manipu­laci s lihovým vařičem a popáleniny byly tak těžké, že zemřela. Tato událost mne hluboce zasáhla a ovlivnila moji pozdější kariéru jasnovidce. Chtěla bych nejdříve říci, že výraz jasnovidectví je používán jako označení nejrůznějších věcí. Je používán pro telepatii (pro pře­nos myšlenek a dojmů), pro předtuchu (ohlášení se budoucí události) a pro psychometrii (označení pro vě­domí, které obdržíme při dotyku předmětů). V každém případě je výraz jasnovidectví dvojího významu a svádí nezasvěcené k mínění a k názorům, které pocházejí z obrazů nebo symbolů. Přitom je to skutečně zřídka, kdy se sama zmohu k nějakému vidění. To, co je ozna­čováno jako jasnovidectví, a co já raději nazvu intuitivní vědění, je svět sám pro sebe, jehož tajemství věda dosud nerozluštila."

 

 

Prekognice, vidění do budoucnosti

Prekognice (informace o událostech, které se bu­dou dít), vystupuje jen z jednoho faktoru, který nezná hranice. Nejdříve je třeba si ujasnit, že komunikační faktor jako impuls podvědomí se nemůže pohybovat v dimenzi času. Přesto ale zůstává základem poselství o minulých i budoucích událostech. Umožňuje retro-kognici, tj. poznávání minulých událostí, aniž by se pohyboval v časové dimenzi. Z vyšetřování paranormálních jevů duševna vychází, že nejbližší budoucnost může být poměrně přesně předpověděna a že ojedi­nělé exkurze do minulosti podávají neobyčejně přes­né údaje. Čím větší je časový rozdíl mezi přítomností a minulostí a mezi přítomností a budoucností, tím více ztrácejí výpovědi na přesnosti a jasných konturách. Komunikační faktor operuje v prostoru, a proto nezná žádné hranice.

Prekognice, předvídání, spočívá na lidských fakto­rech (to jsou provedená jednání, rozhodnutí, chyby, úspěchy a naděje) a na přírodních faktorech (jako jsou zemětřesení a přírodní katastrofy). Pravý význam prekognice spočívá v komunikaci člověka se sebou sa­mým - být si vědom nebezpečí, které prekognice skrý­vá. Jeví se jako následek propojení lidského vědomí s prvky přírody. Komunikační faktor vnikne do této spleti a lidské podvědomí zvolí optimální možnosti. U všeobecného vědomí jsou k dispozici všechny lidské nezkušenosti, myšlenky, plány, rozhodnutí, naděje a stra­chy, vše ve formě výšedimenzionální energie (tj. více-rozměrové než je náš čtyřdimenzionální svět - délka, šířka, výška, čas). To jsou ve skutečnosti zárodky bu­doucnosti. Při volbě informací z této spleti je naše svo­boda omezena přítomností všech ostatních individuál­ních podvědomí. Duše senzibila (tj. člověka se zvýše­nou citlivostí, který je schopen intenzivněji vnímat nebo ovlivňovat subjekty živé či neživé přírody) probíhá rychle těmito možnostmi a vybere optimální řešení věštbou.

Prekognice, informace z budoucnosti, přemožení časové bariéry

Leonardo da Vinci (1452 - 1519), malíř, sochař, architekt a inženýr, snil během svého života o vynále­zech. Navrhl létající letecké modely, helikoptéry a vrtu­lová letadla. Jen pohonné systémy nedovedl popsat. Konstruoval ponorku, jejíž plán pak zničil se slovy: „Ne­dám to k dispozici, protože povaha člověka je špatná." Uvažujeme-li, že jeho návrhy byly uskutečněny až o 500 let později, ptáme se, zda da Vinci a ostatní géniové a vynálezci neměli prekognitivní schopnosti, že mohli se svým duchem čas o staletí a tisíciletí „spojit nakrátko".

 

 

 

 

 

 

Dr. Milan Rýzl uvádí případ B. Morrise, funkcionáře lodní společnosti. Tomu se zdálo, že ho vážně zranila střepina granátu na lodi při odpálení čestné salvy na jeho počest. Řekl o tom kapitánovi a ten ho ujistil, že dá povel k čestné salvě teprve tehdy, až pan Morris nebude vystaven nebezpečí. V kritickém okamžiku si sedla mou­cha na nos kapitána a jeho pohyb rukou, aby mouchu odehnal, byl posádkou vnímán jako pokyn k odpálení salvy. Střepina granátu zasáhla pana Morrise a zranila ho natolik, že po několika dnech zemřel.

 

 

Zdánlivá předpověď a ovlivňování osudu

Poněvadž časové pole probíhající všemi směry (ča­sové pole je druhem energie) je podřízeno výšedimen-zionálnímu stavu, mohou být fenomény předpovědí vnímány tehdy, když naše vědomí dosáhlo nejméně pětidimenzionální úrovně. Dobrá média, šamani a mys­tikové dosáhnou v transu ještě vyšší dimenzionalitu, mají například vidiny ze šesté dimenze. Naopak média na nízkodimenzionální úrovni nemohou vnímat žádné pravé fenomény. Jestliže tato média vydávají častá va­rování a označují program osudu, je to paradoxní a pů­sobící proti programu osudu. Všechny subjektivní pokusy ovlivňovat osud, ať jsou pro člověka jakkoliv nákladné, nejsou nic jiného než divadlo, pouhá tera­pie pro něho, aby se něčím zabýval. To, co se zjeví ve snu nebo ve spánku podobnému stavu, jsou všechno pseudomožnosti, které nám zřejmě osud ponechává, aby se sehráním se svobodnou vůlí naznačily možnos­ti našeho osudu.

 

Příklady telepatie, jasnovidectví a prekognice

PaníSaubertová, venkovanka, se objeví v Kolíně nad Rýnem, vzdáleném 250 km od svého bydliště, před bra­nou firmy, kde je její dcera Agnes zaměstnána, a ptá se po své dceři. „Dnes zde není," zní odpověď. PaníSau­bertová je ale svírána úzkostí a líčí, že viděla v noci ve snu svoji dceru ležet na podlaze bytu a její levá ruka byla plná krve. Na naléhavou žádost se vypraví poli­cista k bytu dcery paní Saubertové. Dcera je nalezena mrtvá, leží na podlaze v kaluži krve. Vzala si prášky na spaní a otevřela si tepny na levé ruce.

Pan Mirgel se vystěhoval po válce ze Stuttgartu do Kanady a psal občas své sestře do Stuttgartu. Po delší pomlce přišla jeho sestře úřední zpráva z Kanady. Pan Mirgel zmizel 13. července 1962 beze stopy a vyšet­řování po osmnácti měsících skončilo bez úspěchu. Protože je nezvěstný, nemůže být jeho dědictví, 52 tisíc dolarů, uvolněno. Sestra ve Stuttgartu byla bez­radná. Přečetla ještě podrobně večer před spaním jeho poslední dopis a usnula s ním v ruce. Ráno vyprávěla svému manželovi, že bratr je mrtev, že ho viděla ve snu, když si při návratu domů chtěl zkrátit cestu le­sem, spadl přitom do opuštěné, prkny zakryté hluboké šachty kde se utopii ve vodě. Psala úřadům do Ka­nady o svém snu a o čtyři týdny později přišla z Kanady tato zpráva: „Můžeme Vám potvrdit, že pan Mirgel byl nalezen mrtev v lese ve 106 metrů hluboké opuš­těné šachtě."

 

Helga Ravensová měla předtuchu, že se manželovi zítřejšího dne něco stane. Souvisí to s nehodou auta. Zapřísahá muže, aby zítra s autem nikam nejel, že se stane něco hrozného. Muž po dlouhém přemlouvání dá konečně na její prosby a zůstane ten den doma. Před půlnocí šli ještě manželé do zahrady, aby uza­mkli vstupní bránu od silnice. K bráně bylo asi 20 kro­ků. Žena se zastavila na schodech domu a muž chtěl bránu zamknout. V tom se přiřítil na jejich bránu ná­kladní automobil a muž byl na místě usmrcen.

V prvním případě to byla telepatie a jasnovidectví, kterými paní Seubertová přijala poselství své umíra­jící dcery.

Ve druhém případě to byla retrokognitivní telepa­tie a jasnovidectví, které byly vyvolány stykem s do­pisem pana Migrela své sestře.

Ve třetím případě bylo v akci prekognitivní jasnovi­dectví.

Když paní Ravensová varovala svého manžela, aby příští den nikam nejel a neopouštěl dům, jednalo se o pravou prekognici programu osudu, kde nepomůže žádné varování. Není možné odvinout čas nazpátek nebo ho navinout kupředu, abychom hleděli do bu­doucnosti.

Rozumem nadaný člověk se těžko odpojuje od ma­teriálních svazků. V kom však dřímají schopnosti leh­čeji se odpoutat od prostoru a času? Pro každého z nás se může naskytnout příležitost, že mimořádná dušev­ní situace nás zavolá k mimořádným výkonům, od nichž pak bezradně hledíme zpět.

Literatura:  Tajemství Parapsychologie -  Marta Bednářová.

 

 

 

 
 
 

 

Portrét



Poslední fotografie




Archiv

Kalendář
<< červen / 2019 >>

Statistiky

Online: 4
Celkem: 886687
Měsíc: 12019
Den: 377