Vnitřní hlasy
Hromosvod negativních citů
Sluchovými bludy" údajně trpí dospívající Walter, s nímž se pravidelně schází nizozemská psycholožka Gerda de Bruijn.
Ignorace prý není řešení
Palčivé otázky se množí,a proto Marius Rommeroku1987vystupuje v nizozemské televizi výzvou:„Pokud slyšíte hlasy,okterých nikdo jiný neví, kontaktujte mě Uspořádáme společně konferenci, na níž se setkáte s lidmi, kteří mají podobné zážitky. Doktorovi se ozývají stovky diváků,přičemž většina se hlasů bojí. Často prý vnímají panovačné, zlostné rozkazy či vulgární výkřiky „Zdá se mi, že ke mně hovoří tajní agenti, členové královské rodiny i zločinci. Nařizují mi, abych skočil z okna nebo někoho zabil," říká čtyřicátník Thomas. Co s tím? Nešťastník se snažíneustále něco dělat, aby vůbec neměl čas nepříjemné vjemy zaznamenávat. „Vyluštil jsem už celou knihovnu křížovek. Můj dům je dokonale čistý. Všechny povinnosti plním okamžitě a přepečlivě," svěřuje se Thomas: „Nic divného už neslyším, ale zase si vůbec neodpočinu. Nemohu ani na minutu vypustit." Takový životní styl je dlouhodobě neudržitelný.Existuje ale přijatelnější řešení?
UMĚJÍ HRÁT MARIÁŠ?
„Mí pacienti většinou slyší nepříjemné výkřiky, když přemýšlejí negativně," uvádí psychiatrická Sandra Escher. Ta doporučuje zaměřit se v takové chvíli na hezké věci, počkat na pozitivní hlasy a zkusit se s nimi domluvit. „Od 20 hodin se zavřu v pokoji a rodina ví, že mě nemá rušit. Dohodla jsem se totiž se svými hlasy, že jim budu k dispozici po večerech. A ony opravdu přes den nepřicházejí," nabízí svůj recept Nizozemka Marie (*1979). Když se údajně naučíme s tajemnými našeptávači spolupracovat, můžeme se dozvědět neocenitelné informace. Třeba Anna Hofkamp z Nizozemska se na střední škole skoro vůbec neučí, protože prý při písemkách slyší hlas, jenž jí napovídá správné odpovědi! „Jsou dny, kdy jsem neporazitelná v mariáši. Kdosi mi totiž tiše říká, jak mám hrát," pokračuje Hofkamp. A když vjíždí do cizího města, nechá se vést záhadným rádcem a pokaždé rychle najde volné parkovací místo. Nemá ale prostě jen štěstí? Doktor Marius Romme nás seznámí s pacienty, kteří si zřejmě nevymýšlejí. Od hlasů se totiž dozvídají, co se stane v budoucnosti!
Chtějí s námi komunikovat duchové?
Karla je od útlého dětství polovičním sirotkem. Když chodí na hřbitov, aby položila květiny na matčin hrob, vnímá prý mnohonásobný šepot a údajně si také povídá se zesnulou matkou! „Některé duše uvíznou v momentu umírání. Zůstanou na Zemi, místo aby našly klid na onom světě. Chtějí pak komunikovat se živými lidmi," je přesvědčená Karla. Se záhrobními bytostmi údajně hovoří i v dospělosti. Nejednou prý slyší, co se stane v příštích týdnech. „Hlasy mi řekly, že máš rakovinu jater. Příští rok budeš mít pohřeb. Bude zataženo, chodníky zaplaví spadané listí," sděluje Karla své nevlastní matce. A temné proroctví se vyplní! Sylvie (*1955) zase s předstihem ví, že pochová svého syna Marca, jenž zemřel na rakovinu lymfatických žláz. „Teď ke mně hovoří i on," je přesvědčená Sylvie.
JE TO ĎÁBEL!
„Od dětství slyšívám hlasy. Beru je vážně, neboť se ukázalo, že mluví pokaždé pravdu," vypráví dnes již osmdesátiletá Vanessa. Jako malá žila na nizozemském pobřeží a byla zrovna ve škole, když v přístavu propukl požár. Plameny šlehaly především z řeckého tankeru, který znenadání vybuchl! O neštěstí v té době informují všechny sdělovací prostředky v zemi, málokdo má ale tak nahnáno jako Vanessa. Má totiž tatínka u hasičů, kteří při katastrofě zasahují. V tom prý ale holčička slyší chlácholivý šepot: „Tvůj otec se vrátí." Dívenka běží domů, kde se snaží uklidnit bledou maminku. „Nakonec se ukázalo, že mého otce zavčas kdosi strhl na zem. Jiní hasiči takové štěstí neměli a zahynuli," vypráví Vanessa. Později se dozvídá, jak dopadne 2. světová válka a hlasům nepřestane naslouchat ani v dospělosti. Bezpečně třeba pozná darebáka, když jí hlasy varují: „Je to ďábel!" Zanedlouho se prý zaručeně potvrdí, že dotyčný je ničema.
POMÁHÁ PARAPSYCHOLOGIE A VÍRA?
V mnoha případech jsou hlasy důsledkem fyziologické či duševní poruchy. Například pokud si pacient při úrazu poraní mozek (především čelní laloky), stává se, že následně začne trpět halucinacemi. Podobně když má člověk tzv. disociativní poruchu, jeho osobnost se rozdělí na několik částí, jež se pak mohou překřikovat. Co když ale někteří jedinci slyší cizí myšlenky, nebo dokonce hypotetické nadpřirozené bytosti? Marius Romme upozorňuje všechny, kdo občas slýchají záhadný šepot: „S hlasy se dokázali vypořádat především ti, kteří vycházejí z parapsychologie nebo spirituality." Ze zdánlivé choroby se pak údajně stává užitečný dar.